Hlavní obsah

ANALÝZA: Když se bojovníci vzepřou Jupiterovi

Právo, Jan Eichler

Ve Francii sílí napětí mezi vojáky a vládními elitami. Vše začalo zkraje července 2017. Prezident Emmanuel Macron, nejmladší v dějinách země, byl teprve dva měsíce ve funkci. Prosazoval terapii plošného omezování státních výdajů a tu chtěl uplatnit i na armádu.

Foto: Profimedia.cz

Prezident Emmanuel Macron a šéf generálního štábu generál Pierre de Villiers v roce 2017 při oslavách Francouzské revoluce

Článek

Gérald Darmanin, jeden z jeho mladých ministerských vlků (tehdy 35 let, dnes ministr vnitra), rozhodl, že armádě odebere 850 milionů eur (21,66 mld. korun), což znamenalo další snižování stavů a rušení už odsouhlasených nákupů zbraňových systémů i některých operací.

Vojáci sdílejí názor, že v zemi doutná občanská válka

Jenomže proti tomu se okamžitě vymezil armádní generál Pierre de Villiers, tehdejší náčelník generálního štábu. Měl už za sebou velení praporu i brigády, mise v Afghánistánu a Kosovu, sloužil i jako šéf vojenské kanceláře několika premiérů, po nástupu do nejvyšší vojenské funkce v roce 2014 řídil nasazení jednotek v Sýrii, v Sahelu, ve Středoafrické republice.

Ponížení na zahradě

V době Macronova nástupu byl ve funkci čtvrtým rokem, a tak na zasedání vojenského výboru Národního shromáždění připomněl, kolik projektů se za tu dobu zrušilo, kolik vojáků muselo odejít do civilu, jak moc to armádu oslabilo.

Zatočte s islamisty, nebo zjednáme pořádek. Macronovi už hrozí i vojáci ve zbrani

Evropa

A na závěr vyhlásil, že takto se sebou zametat nenechá. Přestože to bylo jednání neveřejné, stěny měly uši a dostalo se na stránky prestižního deníku Le Monde. A msta nové vládní garnitury přišla velice rychle.

V předvečer státního svátku se v zahradě ministerstva obrany uskutečnilo slavnostní setkání nového prezidenta, premiéra a ministra obrany se smetánkou francouzské generality, přítomni byli i představitelé spojeneckých armád pozvaných na slavnostní přehlídku.

A právě při této slavnostní příležitosti se Macron po hlubokém nádechu obrátil na generála de Villierse a kategoricky vyhlásil: Já jsem váš nadřízený, já jsem vrchní velitel a nestrpím, aby se o strategických rozhodnutích hovořilo na veřejnosti, a budu vyžadovat zdrženlivost.

Šéf Macronovy strany vynadal vlastní kandidátce za fotku v hidžábu

Zahraniční

Nejen dotčený generál, ale spolu s ním celá generalita a velitelský sbor to okamžitě vnímali jako podlé ponížení ze strany pyšného mladíka, který bez náležité průpravy (například nikdy nebyl starostou ani poslancem) vyletěl jako meteorit až na samý vrchol mocenské pyramidy. A od té doby mu říkají Jupiter, vidí v něm narcise, který se chová, jako kdyby se na Zemi snesl z nebeských výšin se spasitelským posláním.

Dva dopisy, dvě varování

Dnes už víme, že během čtyř let jeho vlády se stupňovalo napětí mezi Francií jako státem a přistěhovalci a zhoršovala se bezpečnostní situace v zemi. Navíc se proti Macronovi po roce jeho vlády vzbouřily tzv. žluté vesty, které si pro něj chtěly dojít až do Elysejského paláce.

A za této situace se ozvali vojáci. Nejprve ho dopisem varovali generálové a důstojníci ve výslužbě, on a jeho ministři jim začali vyhrožovat, že jim mohou odebrat jejich důchody i dosažené hodnosti. A na to tvrdě zareagovali vojáci, kteří jsou v činné službě.

Barnier překvapil. Zastavme migraci ze zemí mimo EU, navrhuje

Zahraniční

Sami sebe označili za generaci, která prošla ohněm válek, a to v Afghánistánu, v Mali, ve Středoafrické republice a jinde. Současným vládcům vytkli: pošpinili jste vojáky, kteří svá nejlepší léta strávili ve válkách, o kterých jste rozhodli vy, a kteří pokorně snášeli rozpočtové škrty, o kterých jste rozhodli také vy!

A uzavřeli slovy, že oni sami byli mnohokrát nasazeni k hlídkování v přistěhovaleckých čtvrtích, kde neplatí zákony republiky, kde se projevuje stejný úpadek, jaký předtím viděli v islámském světě a po kterém vždy přichází zhroucení. Proto sdílejí názor, že v zemi doutná občanská válka a že v případě jejího propuknutí nebudou váhat zasáhnout v zájmu své vlasti.

Penzionovaní i aktivní vojáci mají ještě jedno sdílené přesvědčení: jich hrdinou i nadějí se stal – kdo jiný než armádní generál de Villiers. A tak se začíná uzavírat jeden významný kruh. Současný prezident si svým bohorovným přístupem ke generalitě vygeneroval nejen odpor vojenských velitelů, ale také osobnost, která by se mohla stát jeho vyzyvatelem. Mohla by mu ubrat hodně hlasů a nepřehlédnutelně ovlivnit jeho další osud.

(Autor je vysokoškolský učitel)

Výběr článků

Načítám