Článek
Rachid Nekkaz (44), který se narodil alžírským přistěhovalcům na chudém pařížském předměstí Villeneuve-Saint-Georges a má kanadsko-francouzskou manželku, prý sice odmítá muslimské zahalování žen, ale zároveň podporuje právo každého jednotlivce oblékat se tak, jak chce.
Podporuje také belgické muslimky
| KOMENTÁŘ DNE: | |
|---|---|
| Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem | |
„Osobně mi vadí nikáb i burkiny. Není to správná cesta, jak integrovat islám do francouzské společnosti,“ říká Nekkaz, jehož žena je rovněž úspěšná podnikatelka a zahalovat se nemusí.
Nekkaz učinil svůj slib krátce poté, co pravicový starosta Cannes David Lisnard zakázal burkiny na tamní pláži. [celá zpráva]
Následovalo jej několik dalších měst na Francouzské riviéře i na Korsice. Pokuta se ovšem pohybuje „jen“ okolo 38 eur, asi tisíc korun. Burkiny stojí 40 až 125 eur (1100 až 3375 Kč).
Muslimka v burkinách na pláži v Marseille
Nekkaz od roku 2010 zaplatil už dříve kolem tisícovky pokut muslimkám, které porušily zákaz zahalování na veřejnosti. Celkově francouzské úřady udělily pokuty za 200 tisíc eur (5,5 miliónu korun), Nekkaz ovšem hodlá na placení pokut věnovat až dva milióny eur (54 miliónů korun), takže se ženy pokut skutečně bát nemusejí.
Aktivista dokonce několikrát cestoval k belgickým soudům a na místě zaplatil pokuty za tamní muslimky. Nekkaz vystudoval Sorbonnu a uspěl v internetovém podnikání. V roce 2007 poprvé rozvířil francouzské veřejné mínění, když chtěl kandidovat na prezidenta. Zkoušel to i v místních volbách a za každý hlas sliboval voličům 300 eur (osm tisíc korun).
V říjnu 2013 se Nekkaz zřekl francouzského občanství, aby mohl kandidovat v alžírských prezidentských volbách. Nyní provokuje svými výroky zejména pravicové francouzské kruhy. Francie je podle něj „před válkou“ a islám bude v příštím roce „hlavním tématem prezidentských voleb“.
Ostrá debata
Ve Francii sílí odpor k veřejným manifestacím muslimské víry. Premiér Manuel Valls minulý týden uvedl, že burkiny nejsou jen typem plavek, nýbrž „součástí politického projektu alternativní společnosti, která zotročuje ženy“.
Laurence Rossignolová, feministka a socialistická ministryně pro rodinu a práva žen a dětí, označila burkiny za „nesmírně archaické“ a řekla, že „nejde jen o nový plavecký úbor“, ale o oděv s hlubším významem. „Tím významem je zakrývání ženských těl a já bojuji proti pozici, kterou ženám přisuzuje,“ řekla.
| Nápad vznikl v roce 2005 |
|---|
| Burkiny navrhla Aheda Zanettiová, Australanka pocházející z Libanonu. Zavedla obchodní značku „burkini" a „burqini" (spojení burky a bikin). První obchod s burkinami otevřela v Sydney v roce 2005. Od té doby prodala tato matka tří dětí více než 700 tisíc těchto plavek. Dodává je do velkoobchodů ve Švýcarsku, Británii, Bahrajnu a JAR. |
Starostu Lisnarda a jeho zákaz burkin na Facebooku podpořila i francouzská muslimka Saliha Thirietová. Naopak na obranu muslimských plavek vystoupila britská novinářka a aktivistka muslimského vyznání Remona Alyová, která připomněla, že i dnes všeobecně přijímané bikiny vyvolávaly v Evropě a USA ještě v 50. letech minulého století velký rozruch. S ohledem na mravnostní pohoršení je tehdy zakázala katolická církev, podobně jako Španělsko, Portugalsko, Austrálie, Itálie a některé americké státy. Dokonce se nesměly nosit ani na soutěžích o královny krásy.
„Politici sice pořád mluví o integraci a inkluzi, ale v případě burkin najednou vyhánějí na okraj společnosti právě ty ženy, které jsou podle nich utlačovány,“ postěžovala si Alyová.
Také Marwan Muhammad, výkonný ředitel francouzského Centra proti islamofobii, upozornil, že příchod burkin může signalizovat jistou liberálnost alespoň u některých francouzských muslimek. V konzervativních muslimských zemích by totiž žena nikdy nešla na pláž spolu s muži, a už vůbec by se nekoupala, neboť i u burkin se mokrá látka přilepí ženě na tělo, a odhalí tak její křivky.
