ESA pošle vysloužilý satelit do vodního hrobu v Atlantiku

ESA se podle listu The Guardian o takový návrat pro jeden ze svých mrtvých satelitů pokusí poprvé. Za cíl si přitom klade nejen snížení již tak nízkého rizika zasažení lidí nebo majetku troskami sondy, ale také shromáždění dat pro budoucí „likvidaci“ svých vysloužilých satelitů v naději, že ostatní vesmírné agentury ji budou následovat v řízené likvidaci svých družic, které nebyly určeny k návrtu na Zemi.

„Abychom se co nejvíc přiblížili řízenému návratu, použijeme pohonné systémy na palubě. Trojnásobně tím snížíme riziko pro případný dopad úlomků na zem, a to v porovnání s případy, kdy žádný manévr neprovede – tedy v porovnání s přirozeným návratem,“ uvedl podle Holger Krag, vedoucí programu vesmírné bezpečnosti v ESA.

Většina družice, která při startu vážila 1360 kilogramů, shoří, jakmile vlétne do atmosféry. Vědci však očekávají, že podobně jako u jiných sond průlet přežije pětina hmoty, která by měla spadnout na „bezpečné místo“ v Atlantiku.

Kvůli tomu vědci nejprve satelit pečlivě načasovanými povely otočí o 180 stupňů a poté zažehnou jeho trysky kvůli zpomalovacímu manévru. Poprvé takto „brzdili“ v pondělí, kdy Aeolus po 40minutovém zážehu trysek klesl z 320 na výšku 250 kilometrů.

Během pátečního „finálního zážehu“ by družice měla klesnout na 120 kilometrů a následně zahájit vstup do atmosféry a krátce na to skončit v Atlantiku.

Aeolus odstartoval v srpnu 2018 a stal se první kosmickou lodí, která monitorovala zemské větrné proudy z vesmíru. Vzlétl z Francouzské Guyany na palubě rakety Vega.

Sonda nese sofistikovaný laserový přístroj zvaný Dopplerův větrný lidar, který výzkumníkům pomohl zlepšit předpovědi počasí a klimatické modely. Zemi Aeolus pozoroval z výšky 320 kilometrů, přičemž Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) je obvykle o zhruba 80 kilometrů výš.

Poslední cestu družice budou vědci ESA sledovat z řídicího střediska v německém Darmstadtu a popisovat na svém blogu.