Článek
Některé české vojáky, kteří nyní působí na předměstí jihoirácké Basry, odvaha poválečných turistů zaskočila. "Objevují se tady Evropané s batohy na zádech a fotoaparáty, kteří nejsou novináři, ale prostě se sem přijeli podívat. Možná mají rádi dobrodružství, nebo jednoduše chtějí vidět dlouho zakázanou zemi na vlastní oči, fakt nevím," řekl Právu jeden z českých vojáků s tím, že ale zatím nemají zprávy o tom, že by v oblasti byl i někdo z Česka.
Památky jsou zničené a města nejsou bezpečná
V miliónové Basře, kde je zničená infrastruktura a vládne pořád ještě chaos, už dokonce v jedné čtvrti otevřeli po válce první hotel. Přitom toto město ovládané Brity není pořád ještě bezpečné. "Do centra Basry raději nejezdíme. Jsou tam úzké uličky, takže by to mohlo být nebezpečné," řekl novinářům generál Dušan Lupuljev, který šéfuje českým vojákům v Kuvajtu a Iráku.
"Já bych se tady bez zbraně raději nepohyboval. Lidé jsou tu nevypočitatelní. Někteří jsou strašně přátelští, jiní ale v každém cizinci vidí nepřítele. Je tu pořád také hodně zbraní mezi lidmi, bude ještě dlouho trvat, než to tu bude opravdu klidné," popsal dojmy z Basry Právu jeden z vojáků chránících vznikající polní nemocnici. "Je tady sice dost památek, ale většina je v hrozném stavu, nevím, co na tom chtějí turisté vidět," dodal.
Čeští novináři navštívili například jeden z Husajnových paláců v Basře, do kterého bývalý diktátor údajně už deset let vůbec nejezdil. Zvenku jsou budovy celkem zachovalé. Nyní je v nich britské velení. Kromě nádherně zdobených stropů zde ale není moc k vidění. Ve válečném zmatku Iráčané rozkradli vše, co jim přišlo pod ruku - nábytek, lustry, i zlaté kohoutky v koupelně.
Pětadvacetiletý Iráčan Roman, jehož maminka pochází ze Slovenska a žije v Basře už zhruba třicet let, je na rozdíl od některých vojáků optimistou. Nyní pomáhá jako překladatel českým lékařům a tvrdí, že se situace v Basře a okolí pomalu postupně zlepšuje. "Už je to tu klidnější," řekl Právu poměrně dobrou slovenštinou. Jak dodal, je šťastný, že může pomáhat Čechům, i když původní profesí je elektroinženýr.
Pohled na ulice Basry a okolí je pro Evropany šokující
Projížďka ulicemi Basry nebo nedalekého Zubajru je pro Evropana šokující. Všude se válejí haldy odpadků, drtivá většina budov je vážně poškozena (často už z dob první války po roce 1990), silnice plné děr, špinavé a zapáchající vodní plochy. Na předměstí se válejí zbytky zrezavělé vojenské techniky.
Irák vypadá jako země dětí. Právě těch je totiž na ulicích vidět nejvíce. Jsou často špinavé a podvyživené. Jakmile vidí konvoj nebo vojáky, ihned k nim běží a žebrají. První instrukce, kterou novináři dostali od vojáků před cestou do Basry proto zněla: "Neházejte jim nic z okna. Něco dáte jednomu, uvidí to další a hrozí, že vám budou v houfech na auto dorážet. Může tak snadno dojít k úrazům, nechtěli bychom, aby nám nějaké dítě skončilo omylem pod koly."