Čínští velitelé se za masakr stydí

Jak napsal deník The South China Morning Post (SCMP), armáda se u Číňanů těšila všeobecné úctě, a to i během tzv. kulturní revoluce, do níž vojáci takřka nezasahovali. PLA naopak pomohla zemi ukončit chaos rozpoutaný Mao Ce-tungem a vydat se na cestu reforem.

Vše se ale změnilo osudné noci ze 3. na 4. června 1989. Střelba do neozbrojených protestujících nenávratně poskvrnila pověst armády a stala se křížem, který nese doposud, podotkl list.

„Nezáleží, jestli byl zabit jeden člověk nebo deset tisíc lidí. Střílet na neozbrojené civilisty je vždy špatně,“ řekl deníku pod podmínkou anonymity bývalý člen politického oddělení PLA. „Vojáci ale museli tuto špinavou práci udělat, protože byla v ohrožení vláda strany,“ podotkl.

„Většina důstojníků a vojáků měla výcvik v používání těžkých zbraní jako kulometů či tanků. Vůbec netušili, že existuje něco jako gumové projektily, slzný plyn či jiné způsoby kontroly davu,“ vysvětlil s tím, že není divu, že vojáci zpanikařili a začali střílet přímo do lidí.

„I přes zákaz diskusí hlasy uvnitř PLA volající po rehabilitaci armády a revizi toho, co se stalo, nikdy neumlkly,“ prozradil. Podle něj se přední zástupci PLA, kteří se zásahu účastnili, stále cítí vinu za zmařené životy.

„Nikdo z nich není na svou účast na zásahu hrdý. Naopak: hluboce se za to stydí,“ dodal. „Mnozí armádní představitelé věří, že studenti nechtěli svrhnout komunistickou vládu. Žádali jen lepší politický systém,“ dodal.

„Myslím, že zásah na Tchien-an-men dojde jednoho dne revizi – je to jen otázkou času,“ řekl SCMP další bývalý vojenský badatel, který si nepřál být jmenován.

Pochybná byla navíc i legitimita zásahu: velitelé totiž nedostali žádný psaný rozkaz od tehdejšího čínského vůdce a šéfa Ústřední vojenské komise Teng Siao-pchinga, pouze slovní příkaz svých nadřízených. Tehdejší předseda strany Čao C’-jang byl navíc otevřeně proti vojenskému zásahu. Proto podle bývalého badatele řada z velitelů rozkaz zpochybnila.

V úterý, tedy v den 30. výročí potlačení demonstrací na Tchien-an-men, centrum Pekingu střežily posílené pořádkové jednotky. Některé ulice v okolí byly zcela uzavřeny, před vstupem na náměstí vznikla nová kontrolní stanoviště, u nichž se tvořily dlouhé fronty. Novináři na Tchien-an-men vůbec nesměli, fotografům a kameramanům policisté bránili v pořízení záběrů, napsal deník The Guardian.

Řada disidentů musela odjet na nucenou dovolenou na venkov a restrikce se týkaly i sociálních sítí, napsala agentura AP.

Čínské vedení nepřipouští jakékoli připomínky masakru z roku 1989 a jen hrstka pozůstalých směla položit květiny na hroby obětí na hřbitově Wan-an na západě Pekingu, a to za přísného policejního dohledu, napsala agentura Kjódó. Akce k výročí se tak konaly jen v Hongkongu a na Tchaj-wanu.

Zásah proti studentům na Tchien-an-men, který si vyžádal více než tisícovku životů, ukončil v noci ze 3. na 4. června 1989 šest neklidných týdnů.

Během nich statisíce lidí demonstracemi a hladovkami volali po větší demokratizaci země. Přeživší byli vystaveni vlně represí. Policie zatkla tisíce lidí a kolem třech desítek jich je stále ve vězení.

Čínská diplomacie v úterý také ostře odsoudila výzvu ministra zahraničí USA Mika Pompea. Ten chtěl, aby Peking u příležitosti 30. výročí krvavého zásahu propustil politické vězně.