Černobyl zabíjí i po dvaceti letech

Hořící reaktor vyvrhl oblak čtyřistakrát radioaktivnější, než způsobil výbuch jaderné bomby v Hirošimě. Mračno zasáhlo nejvíc Bělorusko, Rusko a Ukrajinu. Postupně ale svou ničivou stopu nechalo téměř ve všech zemích Evropy včetně tehdejšího Československa. Celkem bylo kontaminováno území o rozloze 200 tisíc kilometrů čtverečních. Před radiací muselo uprchnout 350 tisíc lidí.

"Co se stalo, jsme první dny jen tušili," vzpomíná pětasedmdesátiletá Marija Šylanová na chvíle bezprostředně po osudné havárii. To, jak je situace vážná, ale došlo lidem až za týden, kdy do vsi vtrhli vojáci a donutili všechny odjet. "Ty, kteří evakuaci odmítali, jednoduše naložili do aut a odvezli," popisuje.

Celkem bylo po havárii z třicetikilometrového pásma okolo elektrárny nuceně vysídleno na sto tisíc lidí. Dnes jich v zóně dožívá asi tři sta. Opuštěné domy se rozpadají, nepoužívaná cesta zarůstá, kdysi vesnici polyká Paryševo mladý les. Až zemře poslední člověk, který dobrovolně zvolil život v zamořeném prostředí, přibude jen další mrtvý bod na mapě.

Podle Idy Oradovské z Imunologického ústavu Ukrajinské akademie věd trpí až 84 procent ze stovek tisíc likvidátorů vážnými chronickými onemocněními. "Jde o choroby, které je postihly asi s 15letým předstihem. Jejich organismus prostě stárne předčasně." Nemoci stáří přitom dodnes postihují v zasažených oblastech i mladé lidi. Tehdejší děti čelí epidemii rakoviny štítné žlázy kvůli pozdní ochraně jódovými tabletami před radioaktivním jódem 131. V nejhůř postižených oblastech byl zaznamenán růst onkologických onemocnění až o 40 procent.

Vědci se dodnes neshodnou, kolik lidských životů má Černobyl na svědomí. Oficiální zpráva OSN ze září loňského roku spojuje s výbuchem v Černobylu v minulosti i do budoucna asi čtyři tisíce obětí v důsledku onkologických onemocnění a uvádí méně než 50 obětí bezprostředně v okamžiku havárie. Podle údajů ekologické organizace Greenpeace, opírající se o studii padesátky renomovaných vědců ze šesti zemí světa, ale zemře na nemoci z ozáření až sto tisíc lidí. Jen v Bělorusku podle Greenpeace trpí různými druhy rakoviny nebo jimi teprve onemocní asi čtvrt miliónu lidí. O třiceti až šedesáti tisících obětí Černobylu hovoří také studie britských vědců Iana Fairlieho a Davida Sumnera.

"V plášti železobetonového sarkofágu kolem reaktoru zejí trhliny. Těmi vniká dovnitř voda i sníh. Zhroucením hrozí zkorodované nosníky uvnitř, což by způsobilo únik radioaktivního prachu," vypočítává rizika někdejší šéf černobylské zóny a současný náměstek ministra pro mimořádné situace Volodymyr Chološa. Radiace ale putuje ze střežené zóny i tak - za dešťů stéká do řek, při lesních požárech se zvedá do ovzduší. Všichni budou klidnější, až se nad původním a nestabilním sarkofágem podaří vybudovat nový ochranný plášť. Jeho výstavba se připravuje. Brzdí ji nedostatečná stavební infrastruktura. Je to jen další kapitola příběhu, který před dvaceti lety začal fatální katastrofou. Ta tvrdě ukončila sen o pohádkových "továrnách na energii z ničeho."

Čísla by v každém případě byla nižší, kdyby sovětské úřady informovaly o tragédii hned a ne s třídenním zpožděním. "Operační jednotka KGB zkoumá verzi o možné diverzní povaze (havárie). Jsou přijata opatření proti šíření paniky a tendenčních informací," praví se v jednom z odtajněných materiálů sovětské KGB z doby bezprostředně po katastrofě, jež později zveřejnila Ukrajinská bezpečnostní služba.

Explozi na čtvrtém bloku elektrárny, který měl být odstaven, způsobil opožděný a chybně provedený test nouzového provozu turbíny. Série hazardních rozhodnutí týmu pod vedením inženýra Djatlova a konstrukční vady reaktoru zavinily tragédii.