Článek
"Otevřeně se omlouváme každému Iráčanovi v takových případech, kde je zjevné, že došlo ke špatnému zacházení," řekl Hoon. Ministrova omluva vyslovená v Dolní sněmovně navazuje na obdobný nedělní krok premiéra Tonyho Blaira. "Mohu dnes potvrdit, že dva případy se dostaly do stádia, kdy se rozhodlo, že bude postoupeny žalobci," prohlásil Hoon.
Případy se týkají snímků, které údajně zachycují příslušníky britské jednotky v Iráku, jak bijí iráckého zajatce a močí na něho. Fotografie zveřejnil předminulý týden britský list The Daily Mirror; britské úřady však autenticitu záběrů zpochybňovaly. Deník pak ale přinesl svědectví dalšího vojáka, tvrdícího, že byl svědkem krutého zacházení s iráckými zajatci.
Hoon se také vyjádřil k informacím, že o týrání iráckých zajatců britskými vojáky informoval londýnské úřady již dříve Mezinárodní výbor Červeného kříže (MCČK). Konkrétně šlo o tři případy, zejména o případ vězně, který přišel o život loni v září ve věznici spravované britskými jednotkami operujícími v oblasti Basry.
"Jakmile MVČK přinesl v únoru tyto informace, bylo zahájeno vyšetřování," ujistil ministr. Konstatoval, že "případ nyní projednává příslušný vojenský justiční orgán". Poznamenal, že "MVČK je... spokojen s naším postupem a podmínky internace (iráckých zajatců) označil za 'poměrně dobré'".
Hoon také oznámil, že kritický poukaz MVČK na to, že iráckým vězňům jsou zahalovány hlavy kápěmi, Londýn akceptoval a s touto praktikou skoncoval již loni v září.
Praktiky vedly od ponižování po bití
Zpráva Mezinárodního výboru Červeného kříže (MVČK), kterou v pondělí přinesl americký deník The Wall Street Journal, vypočítává metody, které američtí a britští vojáci v Iráku používali vůči vězňům a které vedly od ponižování po bití. Tyto metody fyzického a psychického násilí používaly podle zprávy vojenské zpravodajské služby systematicky, aby dosáhly přiznání a získaly od vězňů informace.
MVČK potvrdil autentičnost zprávy. Ředitel operací MVČK Pierre Kraehenbuehl řekl, že týrání vězňů není nijak izolované a že tyto problémy se neomezují jen na bagdádskou věznici Abú Ghrajb.
Mezi metody patřilo nasazování kapucí vězňům. Ty jim bránily vidět, orientovat se a volně dýchat. Kapuce doplňovaly jeden až dva pytle a někdy pružná páska přes oči. Maskovaný vězeň je tím spíše stresován, protože nevidí přicházející rány a vyšetřovatelé mohou zůstat v anonymitě, a tudíž jednat beztrestně, uvádí se ve zprávě. Kapuci mohl mít vězeň na hlavě až čtyři dny po sobě. Sundávali mu ji jen tehdy, když dostával najíst, napít či když potřeboval na toaletu. Dál se používala těsná pouta na ruce, která mohou způsobit poranění kůže, ale i poškození nervů.
Hrozili převozem na Guantánamo
Vyšetřovatelé zasazovali vězňům údery pažbou pistole nebo pušky, políčkovali je, zasazovali jim údery pěstí či uštědřovali kopance do nejrůznějších částí těla (do nohou, žeber, ledvin či varlat). Hrozili jim týráním, postihem vůči jejich rodinám, okamžitou popravou nebo převozem na Guantánamo (americkou základnu na Kubě, kde jsou drženi bez soudu ti, kdo jsou podezřelí z napojení na mezinárodní terorismus).
Vězně nechávali nahé několik dní v izolaci ve zcela temné cele, nenechali je spát, nechávali je bez jídla či pití. Nahé vězně vystavovali mimo cely, před ostatními vězni a strážci, přičemž jim někdy hlavu zakrývali součástmi dámského spodního prádla.
Nutili je dlouho stát nahé proti zdi v cele, se zdviženýma rukama či s hlavou zakrytou opět ženským spodním prádlem, přičemž si z nich strážci, včetně žen, tropili posměch a fotografovali si je.
Několik dní po sobě je nechávali připoutané pouty k mřížím cely v pokořující pozici, nahé či ve spodním prádle. Vězně s nasazenou kapucí vystavovali silnému hluku či hudbě, nechávali je na slunci po několik hodin, a to i v době největšího žáru, kdy v Iráku teplota dosahuje 50 stupňů Celsia i více.
