Británie usiluje o návrat k Luganské smlouvě. Smůla, chtěli jste brexit, zní z Bruselu

Britská vláda požádala o opětovné přistoupení k úmluvě hned v dubnu loňského roku, rozhodnutí zatím ale nepadlo.

Zatímco neunijní signatáři smlouvy (Island, Norsko a Švýcarsko) s návratem Britů souhlasili, Brusel tak nadšený není.

Evropská komise na začátku července oznámila, že britskou žádost formálně zamítá. Konečné stanovisko nicméně přísluší členským státům, které by svůj případný souhlas musely vyjádřit jednomyslně.

Luganskou úmluvu sepsali v roce 1988 tehdejší členové Evropského společenství a Evropského sdružení volného obchodu. Aktualizována byla v roce 2007. Dokument za účelem zjednodušení obchodu v zásadě stanovuje příslušnost národních soudů a zaručuje právní uznávání a výkon soudních rozhodnutí.

Evropská komise tvrdí, že vzhledem k tomu, že Spojené království nemělo zájem o členství v Evropském jednotném trhu, postrádá potřebné pojítko, které by opětovné přijetí opodstatnilo.

Část odborné veřejnosti se ale nad takovou argumentací pozastavuje. Brusel údajně ignoruje specifický vztah, který Británie s EU chtě nechtě má a mít bude.

„Přetvářka Evropské unie, že je Spojené království standardní třetí zemí, je zkreslováním reality,” píší ve společném komentáři pro EUObserver bývalá britská europoslankyně Mary Honeyballová a italský diplomat Stefano Stefanini.

Přítomnost Spojeného království při Luganské úmluvě podle nich dává jasný smysl pro obě strany.

Právní systém Spojeného království je celosvětově proslulý pro svou integritu, efektivitu, judikaturu i právní jazyk. Londýn byl historicky preferovaným místem pro řešení přeshraničních sporů v EU.

Pokud unijní státy odmítnou autoritu britských soudů nadále automaticky uznávat, bude podnikům v EU nevyhnutelně ztížena možnost domáhat se nápravy stejně účinně a rychle jako před brexitem.

Pro britského premiéra Borise Johnsona je boj o Luganskou úmluvu nejen hrou politickou, ale také ekonomickou.

Podle právního sdružení Law Society představovaly právní služby příjem asi 60 miliard liber (1,8 bilionu Kč) do státního rozpočtu v roce 2018. V tomto sektoru navíc pracuje přes 350 tisíc lidí, z toho dvě třetiny mimo hlavní město.

„Tato luganská nejistota, ve které se Británie nachází, je tou nejhorší možnou situací, protože právníci na obou stranách nemají žádné záruky, co se v dlouhodobém horizontu může dít,” myslí si někdejší španělský soudce Josep Galvez, který v součanosti vykonává právo v Londýně.

Výzkumný pracovník Zach Meyers z Centra pro evropskou reformu zase v článku pro americkou stanici CNN upozorňuje, že pokud EU britské žádosti nevyhoví, dopady ponesou především lidé – zejména pak v soudních sporech „podnik versus spotřebitel”, nebo tam, kde je předmětem porušování lidských práv pracovníků.

„Myslím, že se Komise chová krátkozrace, když to bere jenom jako možnost odepřít Britům laskavost, protože tohle bude mít negativní dopad nejenom na Británii, ale také na obyvatele států EU,” uzavírá Meyers.