Článek
Tálibán schválil v srpnu nové zákony, které prakticky totálně umlčují ženy. Žádný smích, žádný zpěv a žádné mluvení, a to ani doma, pokud by ženu mohl slyšet někdo v okolí. Práva žen v nynějším Afghánistánu byla už před zavedením těchto pravidel silně omezena. Nyní se ale nemohou v podstatě projevovat vůbec, informuje server Washington Post s odkazem na přímá svědectví tamních žen.
Podle svědectví některých žen byla dřív situace výrazně jiná na konzervativním venkově a ve městech. Mravnostní policie nyní zasahuje více, a to právě i ve městech. „Mravnostní policie Tálibánu získala v Kábulu i jinde bezprecedentní moc. Zatímco dříve byla v metropoli vzácným jevem, od konce srpna je všudypřítomná,“ popsala telefonicky z Afghánistánu deníku The Washington Post žena, která si přála zůstat v anonymitě.
Dvacetiletá Meena, která vede tajné vzdělávací kurzy pro náctileté dívky, zase uvedla, že doufala, že Tálibán odstoupí od zákazu vzdělávání pro ženy. „Jakmile ale zveřejnili zákon o ctnostech a neřestech, ztratila jsem veškerou naději,“ uvedla.
Nově přijaté zákony se však netýkají jen žen. Chlapci, kteří jsou definováni jako muži, jimž ještě nenarostly vousy, nesmějí sloužit v armádě. Muži si nesmějí holit vousy či nosit západní oblečení, zákon konkrétně zmiňuje kravaty, píše NPR.
Kontrolu nad Afghánistánem převzal Tálibán od vlády podporované Spojenými státy před třemi roky a od té doby v zemi, slovy lidskoprávních organizací, zavedl „pohlavní apartheid“. Ženám byl odebrán přístup k téměř všem aspektům veřejného života, včetně justičního systému.
Ženy také nesmějí chodit na střední školu, jsou jim zakázána téměř všechna placená zaměstnání a nesmějí chodit ani do veřejných parků, posiloven nebo salonů krásy. Na začátku letošního roku také Tálibán znovu obnovil veřejné bičování a kamenování nevěrnic.
Vedení Tálibánu nicméně trvá na tom, že životy žen se za dobu jeho tříleté vlády zlepšily, argumentuje tím, že omezení práv žen slouží k jejich ochraně. Mluvčí ministra spravedlnosti uvedl v RTA, Tálibánem ovládané televizi, že nová pravidla kladou důraz na „respektování lidské důstojnosti jednotlivců“, a úředníkům vymáhajícím právo ukládá, aby tak činili „mírně“.
