Zabitý generál Sulejmání byl pro šíity James Bond, Rommel a Lady Gaga v jedné osobě

„Pro šíity na Blízkém východě je to James Bond, Erwin Rommel a Lady Gaga v jednom,“ napsal v roce 2017 bývalý analytik CIA Kenneth Polack, když sestavoval jeho profil pro sto nejvlivnějších osobností světa časopisu Time. Vystihl tím obdiv, kterému se těšil pro své opěvované strategické schopnosti a který ho v Íránu pasoval až do role celebrity.

Současně ale Polack zmínil i to, jak byl Sulejmání vnímán jinde: „Pro Západ je odpovědný za vývoz íránské islámské revoluce, je podporovatelem teroristů, člověkem snažícím se podvracet prozápadní vlády a vedoucím íránské války v zahraničí.“

Podle listu Times of Israel byl Sulejmání, který stál v čele sil elitních sil revolučních gard Kuds jednou z nejpopulárnějších postav v Íránu. V průzkumu z roku 2018 mu důvěřovalo na 83 procent dotázaných, tedy více než íránskému prezidentovi Hasanovi Rúhánímu.

Další bývalý agent CIA v Iráku John Maguire řekl loni časopisu New Yorker: „Sulejmání je nejmocnějším velitelem Blízkého východu současnosti.“

Typickou blízkovýchodní nepřehlednost na bitevním poli charakterizuje to, že právě zabitý generálmajor významně přispěl k porážce Islámského státu v Iráku a v Sýrii. Ale na druhou stranu také napomohl rozšířit íránský vliv v regionu. V Sýrii jeho muži pomáhali udržet u moci Bašára Asada. Pomáhal také libanonskému Hizballáhu.

Sulejmání, který měl na starosti operace v zahraničí, stál za strategií tzv. zástupných válek, kdy se Írán v konfliktech v sousedních zemích sice přímo neangažoval, ale podporoval tam přes jednotky a poradce Kuds své spojence, ať už šlo o Húsíe v Jemenu, libanonský Hizballáh, či šíitské milice v Iráku.

Sulejmání, který se narodil v roce 1957 v Raboru v hornaté provincii Kerman a od třinácti pracoval, aby pomohl splatit otcovy dluhy, se připojil za islámské revoluce v roce 1979 k revolučním gardám a podílel se na potlačení kurdského povstání. Když v září 1980 zaútočil na Írán sousední Irák, byl už poručíkem, ač neměl žádné vojenské vzdělání. Během války s Irákem, kde čelil i útoku chemickými zbraněmi, se stal velitelem 44. divize. Stavěl se proti nesmyslným ztrátám při útocích vln vojáků. Pak zůstal v ústraní, zřejmě kvůli špatným vztahům s prezidentem Hašímem Rafsandžáním. Až v roce 1998 se stal velitelem sil Kuds. Měl blízko k ajatolláhovi Chameneímu, který byl dokonce na svatbě jeho dcery.

Po atentátech z 11. září 2001 pomohl Američanům vytipovat cíle v Afghánistánu, vztahy s USA se však opět zhoršily po americké invazi do Iráku v roce 2003 a po patové letní válce mezi Izraelem a Hizballáhem v roce 2006, kdy Sulejmání dohlížel na operace libanonského šíitského hnutí. Spojené státy zařadily Sulejmáního na sankční listinu v roce 2007.

V roce 2009 američtí diplomaté informovali o iráckých snahách dosáhnout toho, aby Sulejmání zastavil raketové ostřelování zelené zóny v Bagdádu, kde sídlí vláda a kde je americké velvyslanectví. Podle USA Sulejmání působil v Iráku současně jako hasič i žhář, který rozdmýchával spory a pak je řešil, aby nastala situace výhodná pro Írán.

Proslulost získal za syrské občanské války. Írán vyslal Sulejmáního do Sýrie, aby tam podporoval režim Bašára Asada. Řídil operace proti jeho odpůrcům včetně radikálů z Islámského státu. Opět se tak řízením okolností ocitl na jedné straně fronty s Američany, protože od konce roku 2014 vedl operace proti IS.

Pozornost médií na sebe upoutal, když v stál v listopadu 2014 za porážkou IS u Džurf as-Sacharu, kde po boku iráckých vojáků a šíitských milicionářů, které vycvičili íránští poradci, bojovali i příslušníci Hizballáhu. Sulejmání se pak objevil i na přehlídce. Cílem akce bylo uvolnit cesty, jimiž o svátku ášúrá proudily do posvátné Karbaly statisíce šíitských poutníků. Na přelomu let 2014 a 2015 vedl generál i další operace v irácké provincii Dijála, kde se mu podařilo osvobodit města Saadíja a Džalavla, přičemž Írán nasadil do bojů i letadla F-4. V té době byl Sulejmání zraněn při atentátu u Sámarry, který spáchal příslušník IS, jenž se dokázal infiltrovat do jeho štábu.

Když se Rusko chystalo zasáhnout na základě pozvání syrského prezidenta Bašára Asada v Sýrii, Sulejmání jednal v Moskvě.

Sulejmání pak upevňoval íránský vliv v Iráku, kde se z šíitských milic PMF stala jedna z největších vojenských sil, která se podílela na osvobození Mosulu i na zajištění hranice se Sýrií.

Sulejmání se snažil v posledních letech využít úspěchů v Sýrii k obnovení útoků na Izrael. Ze syrských základen síly Kuds vypalovaly na židovský stát rakety a vysílaly na něj drony, ale s nevalným úspěchem. Pokaždé ovšem následovaly velmi tvrdé izraelské odpovědi, při kterých byly pozice Kuds v Sýrii zasypány střelami a o životy přicházeli íránští gardisté.

Byť Izrael obvykle k útokům za svými hranicemi mlčel, v případě těchto úderů poskytoval velmi podrobné informace. Výslovně při tom zmiňoval, že za neúspěšnými pokusy o útok na židovský stát stál právě Sulejmání, aby ho zbavil glorioly.

V prosinci loňského roku byl Sulejmání opět v Iráku, kde se pokoušel řešit vládní krizi vyvolanou demonstracemi, které propukly v říjnu kvůli vysoké nezaměstnanosti mladých, nefungujícím službám a nedostatku bytů. Protože premiér Adil Abdul Mahdí podal demisi, Sulejmání se snažil najít v Iráku jeho nástupce, který by se hodil Teheránu. Nakonec však Mahdí zůstal u moci, protože najít nového premiéra se nepodařilo, a terčem útoků demonstrantů se staly i íránské konzuláty, protože protestujícím vadil velký vliv Íránu na iráckou politiku.