Vyvražďování alávitů odhaluje nový syrský režim v celé jeho brutalitě

Z Ahmedem si píšeme každý den, své zprávy však musí ihned mazat. Zasílání informací o tom, co se děje, nebo dokumentování činnosti provládních ozbrojenců je přísně zakázáno. „Vždy, když vpadnou někomu do domu, chtějí nejdřív telefon, který zabaví, pokud najdou něco, co se jim nelíbí, smrt. Jeden známý kritizoval na sítích prezidenta Erdogana. Přijeli si pro něj a už ho nikdo neviděl,“ říká Ahmed.

Alávité si zažili minulý týdne peklo. „Už pět dní jsem nebyl venku. Sedíme doma v našem bytě v Latákii a čekáme na smrt. Nemůžeme ani ven, jsme alávité, na ulici nás mohou zabít hned. V ulicích jsou stovky militantů z HTS a je mezi nimi hodně cizinců. Už pět dní nám vůbec nejde elektřina, všechny obchody a restaurace jsou zavřené, zůstalo pár obchůdků v provozu, nemocnice fungují jen na ty nejnutnější případy. Jsme tu uvěznění,“ píše Ahmed.

Jeho rodina bydlí ve vesnici Al-Bahlouliya asi 20 km od Latákie. „Volali, že tam přišlo mnoho ozbrojených skupin, zapálili čerpací stanici a zastřelili tam pět lidí a že začali obcházet jeden dům po druhém. Pak se přesunuli do vesnice Al-Mukhtariyah. Tam spálili většinu domů a zabili mnoho lidí. Pak se zase přesunuli dál,“ popisuje Ahmed.

Už v lednu, kdy jsme Latákii navštívili, docházelo ve městě k vraždám alávitů. Tehdy šlo o „desítky“ lidí, což všichni brali jako vyřizování starých účtů a mysleli si, že se to během pár měsíců uklidní. Jenže se stal pravý opak.

Počet obětí násilí minulého týdne je jeden až dva tisíce, další tisíce lidé jsou pohřešovány. Některé odhady z místa ale hovoří dokonce o více než desítce tisíc obětí, to však momentálně není možné jakkoliv ověřit. Terčem jsou většinou muži, ale mezi oběťmi je i mnoho žen a dětí, celé rodiny. Před smrtí jsou často veřejně lynčováni. Často se musí plazit po čtyřech a štěkat jako psi. Pak je zastřelí.

Situace eskalovala 7. března, kdy skupina alávitů začala ozbrojený odpor proti HTS.

Šarovým ozbrojencům z HTS přijely na pomoc i Tureckem podporované milice Syrské národní armády. Jedna z milic, jejíž členové střílí zajatce, se jmenuje Sulejman Šáh. Je to sunnitská radikální milice podporovaná Turky a většinou bojuje proti Kurdům na severu Sýrie. Účastnila se i etnické čistky v syrské oblasti Afrín, odkud bylo v roce 2018 vyhnáno 140 tisíc Kurdů a nyní je Afrín okupován Tureckem.

Největší masakr alávitů proběhl 7. března, a to hlavně v Banjázu, Jablehu a okolí Latákie. Vraždy mají na svědomí ozbrojené složky nového sunnitského režimu samozvaného prezidenta Ahmeda Šary. V jejich řadách je mnoho bojovníků z ISIS a al Kájdy, protože Šara dříve pro obě tyto teroristické skupiny pracoval.

Sám Šara přiznal, že v jeho ozbrojených složkách je pět až osm tisíc cizinců, kterým postupně přiděluje syrské občanství. Oficiálně pak Šara přislíbil pachatele vražd a dalšího násilí proti civilistům potrestat. Těmto slovům se ale místní alávité sarkasticky smějí. Vidí totiž, jak rychle jsou těla odstraňována a odvážena pryč. Buď je pálí v horách, nebo se hází do moře. Jen málokde mají lidé možnost svoje blízké důstojně pohřbít.

„Tihle cizinci zde jsou, to potvrzuji, někdy nemluví ani arabsky. Jsou nejkrutější ze všech. My alávité jsme pro ně káfirové, tedy nevěřící, a oni nás prostě zabíjet chtějí,“ vysvětlil mi další alávita Ali, který žije ve městě Tartúz. Během dvou dnů bylo zavražděno mezi 1000 až 6000 alávitů. Většinu tvoří muži, ale mezi oběťmi jsou i desítky žen a dětí, často celé rodiny.

Narativem syrské vlády je, že bojuje proti zbytkům asadovského režimu. Pravdou je, že v některých oblastech alávité povstali a začali se dožadovat spravedlnosti, konce vražd, práce, elektřiny, platů. Po třech měsících byli vyčerpaní. Bohužel ale většina těch obětí jsou civilisté, takže to spíš vypadá jako záminka k náboženským čistkám.

„Na vesnicích vraždí každého, ale ve městech se teď zaměřují na inteligenci. Mezi oběťmi je velké množství doktorů, právníků, zdravotních sester a studentů univerzit,“ uvedl vysoce postavený syrský diplomat v EU, který nechtěl být jmenován.

Počátkem týdne byl dle dostupných zdrojů z místa ve velkých městech na pobřeží Středozemního moře relativní klid, o to hůře pak bylo ve vesnicích v horách.

„Vidíme, jak tam odtud jde kouř, pálí celé vesnice a s nimi těla, zahlazují stopy. Některé vesnice už úplně zmizely nebo jsou kompletně bez lidí, protože byli zavražděni, těla odvezena, spálena nebo hozena do moře. Zahlazují stopy. Nejhůře dopadly vesnice Dam sarcho, Tanita, Wadi aliwon a Alkadmos. V některých vesnicích přežilo jen pár žen a dětí. Výjimkou nejsou ani celé mrtvé rodiny včetně batolat,“ říká mi Ali.

Alávistické oblasti na pobřeží Středozemního moře jsou kompletně uzavřeny. Nikdo bez povolení nesmí tam ani ven. Dovnitř nesmí dokonce ani Červený kříž, který se toho dožaduje, aby poskytoval pomoc raněným, identifikoval těla a zajišťoval humanitární pomoc.

„Jsme velmi znepokojeni velkým počtem civilních obětí v pobřežních oblastech Sýrie a žádáme o povolení ke vstupu,“ uvedl ICRC na síti X.

Přes tisíc alávitů uteklo na ruskou základnu Himimin, kde požádali o ochranu. Jsou tam hlavně ženy a děti a ruští vojáci jim tam poskytují humanitární pomoc. Na základnu přijel guvernér Latákie a vyzval tyto lidi, aby se vrátili domů. Oni ale odmítli, protože se bojí. Ruští vojáci, kteří na základně jsou, alávity ujistili, že mohou zůstat.

Mnoho rodin by rádo ze Sýrie odjelo úplně. „Není jak, vše je uzavřeno. Všude je plno checkpointů. To, že jsi alávita, poznají hned podle jména. Nesmíme nikam. Uzavřená je pro nás i hranice mezi Sýrií a Libanonem. Jakmile by tě chytli, tak tě zastřelí,“ vysvětluje alávita Ahmad Kadour.

Bezpečným místem by mohlo být území, které ještě stále pod kontrolou Kurdů a jejich jednotek SDF. To je nyní více než jedna třetina Sýrie. „Ano, Kurdové by nám neublížili, ale není, jak se tam dostat. Je to daleko a cestou je řada checkpointů HTS. Nezbývá než zůstat a čekat na svůj osud. Myslím, že nás alávity prostě chtějí vyvraždit všechny. Pak přijdou na řadu křesťané, jezídé a drúzové a další minority a nakonec Kurdové. Takže Sýrie bude čistě sunnitskou zemí,“ říká Kadour.

Na dění v Sýrii reaguje i velká část světa. USA daly na vědomí, že sankce proti Sýrii v této situaci neuvolní, a spolu s Ruskem svolaly mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN.

České ministerstvo zahraničí v reakci na masakry v Sýrii vyzvalo všechny strany k mírovému řešení, národní jednotě a politickému dialogu. V neděli Černínský palác na síti X uvedl, že stabilita země závisí na toleranci a soužití všech komunit.

Evropská unie naproti tomu sice odsoudila násilí páchané na civilistech, z násilí však viní proasadovské síly. V jejím prohlášení chybí jakákoliv kritika současného režimu a jím podporovaných islamistických skupin.

Mezitím dostáváme několik dalších zpráv od Aliho z Latákie. Posílá otřesné fotky a videa dokumentující vraždění. A jeho zpráva končí slovy: Prosím, pomozte nám! A místo smajlíku ruce sepnuté k nebi.