Článek
(od našeho zvláštního zpravodaje)
Sharon Lifšicová normálně žije v Británii, má britské a izraelské občanství. Do kibucu Nir Oz se vypravila podívat, co po domě, ve kterém prožila dětství, zbylo.
„Přestěhovali jsme se sem 1. ledna 1980. Vím to, protože letos v létě jsem pročítala svoje staré deníky z dětství,“ uvedla Sharon, která stála v rozbombardované místnosti a rozhlížela se kolem sebe.
„A ty deníky shořely. Všechno z mého dětství shořelo. Tady to je matčino křeslo,“ ukazuje na ohořelé místo vedle sebe.
„Týden předtím, na první svátek Sukot, tu bylo 25 lidí na večeři, byla tady celá moje rodina,“ popisuje Sharon události před brutálním útokem, ke kterému došlo 7. října.
Hamás během útoku na kibuc Nir Oz odvlekl do zajetí oba její rodiče, po rodinném domě zbyly jen ohořelé trosky.
Její matka před únosem vozila z Gazy těžce nemocné Palestince za léčbou do Izraele. Pětaosmdesátiletou Jocheved Lifšicovou propustil Hamás ze zajetí 24. října, její manžel je stále držen jako rukojmí v Gaze.
„Rodiče byli velmi skromní. Když se podíváte ven, zahrada připomíná staré vetešnictví; a vypovídá to něco o jejich charakteru. Pro ně bylo důležité, aby se lidé cítili ve svém domově pohodlně,“ zakončila Sharon.