Video reportéra Novinek: Kibuc Nir Oz vydal své strašlivé svědectví

Teroristé v kibucu zavraždili nejméně dvě desítky lidí. Dalších osm desítek ze 400 obyvatel odvlekla stovka teroristů do Pásmy Gazy. Lidé z Nir Oz tvořili třetinu z 240 rukojmích zajatých v Izraeli a polovinu těch, které Hamás propustil výměnou za palestinské vězně. Tři desítky kibucníků jsou podle všeho stále v zajetí.

Ejal Barad podle AP vypověděl, že se on a jeho rodina při útoku krčili v opevněné a zabezpečené místnosti, kterou má téměř každý dům v blízkosti hranice s Pásmem Gazy. Byli potmě, protože se obávali, že by teroristé mohli zahlédnout paprsek světla, který by je k nim zavedl.

Do tmy svítila jen červená dioda z dálkového ovládání. Ejal právě překonfiguroval nastavení na bezpečnostní kameře na fasádě svého domu, aby mohl sledovat útok Hamásu, jenž se odehrával venku.

Jeho šestiletá autistická dcera skrývající se v temné místnosti společně se dvěma sourozenci a svou matkou ale nedokázala pochopit, že život celé rodiny závisí na tichu. Její pokřikování přerostlo v hlasité výkřiky.

Ejal dívku pevně objal, zakryl jí ústa a podíval se na svou ženu. „Mám ji přidusit, aby upadla do bezvědomí?“ zašeptal ve snaze udržet všechny naživu.

Nechtěl ale riskovat, že svou dceru zabije. „Buď společně umřeme, nebo společně přežijeme,“ řekl si. Teroristé začali bušit do dveří úkrytu, ale nedokázali je rozstřílet ani vyrazit. Baradovi přežili.

Prostřednictvím kamery rodina viděla, že mnozí jejich sousedé takové štěstí neměli. Zkrvavení padali k zemi nebo se ocitali na motorkách teroristů, kteří je odvlekli pryč.

To byl také osud Batševy Jalomiové, která byla zajata spolu se svým manželem Ohadem a jejich třemi dětmi. Teroristé je podle pokynů příručky oddělili. Ona se ocitla na motorce s oběma dcerami, Ohad s dvanáctiletým synem Eitanem byl na další.

Batševa během cesty využila nepozornosti teroristů a podařilo se jí s oběma dívkami utéct do polí za kibucem. Plazila se s dětmi v brázdách až do setmění a podařilo se jí dostat se do bezpečí.

Z Ohada a Eitana se stali rukojmí. Otec a syn navíc nesdíleli společný osud, teroristé je rozdělili. Eitan byl pak 27. listopadu v rámci výměny rukojmích za vězně propuštěn na svobodu.

Nejmladšímu rukojmímu z Nir Oz, Kfiru Bibasovi, bylo devět měsíců, nejstarší Jocheved Lifšicové, kterou Hamás později vyměnil za vězně, bylo 85 let. Všichni zajatí byli civilisté, polovinu z nich tvořily ženy a děti, které zjevně měly v případě potřeby posloužit jako živé štíty nebo jako prostředek pro výměnu za to, co únosci zrovna budou potřebovat.

„Je velmi neobvyklé, aby ozbrojené skupiny unášely děti, ženy, staré lidi a lidi, kteří jsou z běžné populace těmi nejzranitelnějšími,“ řekla Danielle Gilbertová, politoložka z Northwestern University, která se problematikou braní rukojmích zabývá. „Ten, kdo bere rukojmí, by měl mít jistotu, že (rukojmí) přežije zajetí.“

Hamás útočníky instruoval v příručce nazvané „Jak brát zajatce“, kterou izraelská armáda našla u mrtvých teroristů.

„Oddělte a izolujte muže od žen a dětí. Ty, kteří budou klást odpor, rovnou zabijte, stejně jako ty, kteří by mohli podle vašeho úsudku představovat hrozbu v budoucnosti,“ radí jedna pasáž příručky.

„Jakkoli to nerada říkám, braní rukojmích funguje,“ řekl Gilbertová s tím, že je třeba se připravit na možnost, že Hamás bude tuto strategii považovat na relativně úspěšnou, alespoň v krátkodobém horizontu, a může ji opakovat.

Jako způsob, jak dostat palestinské vězně z izraelských káznic, je tato možnost velmi lákavá. Během týdenního příměří bylo vyměněno 240 palestinských žen a mladistvých vězňů za 110 rukojmích – 85 Izraelců a 25 cizinců.