Článek
Když otec zjistil, že jeho syn má vysokou teplotu, odvezl ho do Antalyijské výzkumné a fakultní nemocnice. Odmítli ho přijmout, když jim řekl, jsou Syřané a nemají platné dokumenty. Ze stejných důvodů ho odmítli i ve státní nemocnici Sütçüler ve čtvrti Kepez.
Otec se ještě obrátil na Atatürkovu státní nemocnici a nakonec na dětskou nemocnici ve čtvrti Demircikara, ale dopadl tam stejně. Pak už přestal pátrat po další nemocnici a vrátil se domů.
Když se kolem páté ráno otec vzbudil, zjistil, že jeho syn nežije. Zavolal proto sanitku, které odvezla tělo do místní pitevny.
Otec si bude stěžovat
Otec plánuje podat na nemocnice, které odmítly přijmout jeho syna, stížnosti. „Můj syn trpěl vysokou horečkou. Zoufale jsme chodili od nemocnice k nemocnici a žádná nás nepřijala, protože nemáme platný průkaz.“ Má strach, aby se situace neopakovala u dalších dvou synů, které ještě má.
Dodal, že život uprchlíka bez dokumentů je velmi těžký: „Nemůžeme posílat naše děti do školy. Nechceme kvůli tomu dělat povyk, ale alespoň nějaká péče by měla být.”
Odhaduje se, že v Turecku pobývá přes dva milióny syrských uprchlíků. Donedávna pro ně platil úplný zákaz zaměstnávání, v současnosti je jejich pracovní uplatnění značně regulováno, řada z nich proto musí pracovat načerno, včetně dětí, které tak přicházejí o školní docházku.