V Sýrii likvidují alávity. Počty obětí rostou každý den

(Exkluzivně od našich spolupracovnic v Sýrii)

Za paní Manar přijíždíme pozdě večer. Celé město Latákie na břehu Středozemního moře je ponořeno do tmy. Elektřina zde od 8. prosince funguje jen půl hodiny denně. Nikdo nesmí vědět, kdo jsme ani za kým jdeme. V ústrety nám přichází krásná mladá ženy s havraními vlasy a vede nás do bytu dva plus jedna v bytovce. Žije zde s manželem, dcerou a matkou. Teprve v kuchyni si vydechne, zamkne dveře, požádá o vypnutí kamer i diktafonů.

Manar se bojí. Je alávitka a dokumentuje masakry a násilí páchané na jejím etniku poté, co velkou část Sýrie ovládlo sunnitské islamistické hnutí Hajját Tahrír aš-Šám (HTS) a jeho lídr, terorista Muhammad al-Džulání, se prohlásil za prezidenta země Ahmada Šaru.

Manar každý den neúnavně sbírá důkazy, svědectví, fotografie dokumentující násilí páchané nyní na alávitech. Důkazů má už stovky. „Vím, že kdyby se to dozvěděli HTS, budu další, kdo zmizí, a pak mě najdou s kulkou v hlavě. Přesto to dělat musím, co se děje, je strašné,“ říká a vytahuje počítač, kde má všechny případy pečlivě zaznamenány.

„V naší oblasti žije 200 tisíc alávitů. Od 8. prosince registrujeme 280 zabitých, zmizelých je ale pětkrát víc. Sbíráme data z nemocnic, výpovědi svědků a rodin. Každý případ se snažíme potvrdit z mnoha stran. Většina obětí byla zastřelena, někteří podřezáni,“ říká Manar a ukazuje videa a fotky mužů, jejichž těla leží zakrvena většinou za vesnicí či městem v sadě anebo jsou pohozena podél silnic.

„Útoky páchají ozbrojenci z HTS, přijedou neoznačeným autem. Jdou vyloženě po mladých mužích, ty rodiny mají předem vytipované. Vpadnou do domu a mladé muže odvezou. Nedávno takto unesli dva bratry ve věku 24 a 26 let, ani jeden z nich nebyl předtím v armádě, jeden studoval a druhý byl úředník. Odvezli je a pak je našli u silnice, bez hlav,“ říká Manar a ukazuje další fotky a videa.

Nejhorší je, že lidé nemají, kam se obrátit, kde si stěžovat, kde hledat spravedlnost. Ten, kdo má zaručovat bezpečí, jsou skupiny HTS a jsou to právě jejich členové, kdo masakry alávitů páchá. „Když jdou lidé za HTS si stěžovat, tak ti jim odpoví, že za masakry stojí neznámé ozbrojené skupiny a že neví, kdo to je. Tím to končí. Je zde absolutní bezpráví, neexistuje policie, justice, spravedlnost,“ stěžuje si Manar.

V Sýrii působí několik skupin lidí, které se snaží ověřovat pravost videí, která kolují mezi lidmi či na sociálních sítích. Mnoho jich je sdíleno zejména na sociální síti X, kde už vzniklo mnoho stránek, kde se o útocích na alávity shromažďují důkazy.

Vybírám dvacet videí, na nichž jsou muži týráni, biti či zastřeleni muži v kuklách. Chci ověřit jejich pravost. Posílám je novináři Fajsálovi, který je členem jedné z ověřovacích skupin. „Ano, většina z nich je pravá a jsou to nové případy hlavně z předměstí Hamá, Homsu, Latákie, Tartúsu a Banjazu, kde dochází k největšímu počtu případů. Bohužel se tyto vraždy dějí každý den,“ odpovídá Fajsál.

Jeho slova potvrzují i statistiky Organizace SOHR (Syrská observatoř pro lidská práva), podle níž bylo za poslední dva měsíce zdokumentováno 350 vražd alávitů. Dalších 1200 lidí zmizelo a nikdo neví, kde jsou, protože se nenašla zatím ani těla. Mezi nimi jsou i desítky zmizelých mladých žen a dívek. Alávitské ženy si totiž nemusí halit vlasy. Toto právo z nich nyní dělá snadnější cíl, protože jsou snadněji rozpoznatelné.

„Některé vraždy jsou akty pomsty. Lidé se mstí těm, kdo jim v minulosti ublížili, někoho mučili, zabili. Tyto vraždy jsou pochopitelné a daly se čekat. Jenže část vraždění směřuje proti nevinným lidem, kteří s režimem Asada neměli nic společného.

„Bohužel členové HTS část vybízejí k sektářskému násilí. V naší alávitské komunitě je 15 tisíc lidí a registrujeme od 8. prosince 15 vražd. To jedna vražda na tisíc obyvatel,“ říká nám místní alávitský šejch Thul al-Faqqar Gazal.

Potkáváme se s ním v jeho domě na předměstí Latákie. „My náboženští vůdci ze všech komunit jsme se sešli už 9. prosince a slíbili jsme si odpuštění vzájemných křivd,“ dodává šejch. Podle něj, ale i ostatních představitelů alávitů, vraždy nepáchají místní lidé, ale hlavně cizinci v řadách HTS.

Jejich řádění nedávno zažila Nisrine Ezzedinová, která našla v jejich olivovém sadu zavražděná těla svého manžela, syna a synovce. Všichni byli zabiti zahraničními džihádisty. Rodina má farmu ve vesnici Ain al-Sharkia v pobřežní provincii Latákia. Případ zdokumentovala a potvrdila i agentura AFP.

„Chlapci teď měli končit střední školu, ani oni, ani můj manžel neměli co do činění s asadovskou armádou nebo režimem. Jsme zemědělci. Jejich těla ležela v sadu provrtaná kulkami. Stalo se to před měsícem,“ říká zdrcená žena. Rodina chtěla, aby byl případ vyšetřen. „HTS nám řekli, že pachatele je nemožné najít,“ pokračuje Ezzedinová.

V lednu proběhl podobný útok i na alávitskou vesnici v provincii Hamá, při kterém podle SOHR zahynulo 10 lidí, včetně dítěte a starší ženy. V Jablehu se změnil v demonstraci pohřeb alávitského mladíka Husseina Zayouda. Ten byl unesen členy HTS, a i přesto, že otec zaplatil výkupné, našli jeho zmrzačené tělo bez rukou v moři. Podle některých zdrojů Zayoud spolupracoval s Rusy v Sýrii. Naštvaný dav požaduje potrestání pachatelů.

Alávité mají v současné Sýrii nejhorší postavení, protože právě z jejich řad pocházel nenáviděný svržený diktátor Bašár Asad. Během asadovského režimu patřili k protežované skupině a za Asadem a jeho otcem stála většina z nich a podporovala jej. Už během války však vydali představitelé alávitů prohlášení, že se od Asada oficiálně distancují. Ostatně, vlivné pozice v asadovské vládě a armádě zastávali i sunnité či křesťané.

Problém alávitů je i náboženský, jejich sektu mnozí muslimové neuznávají a nepovažují je za muslimy, i když oficiálně jsou odnoží šíitského islámu. V minulosti byli terčem mnoha pogromů a masakrů, hlavně ze strany sunnitů.

Alávitské vesnice a komunity se během války v Sýrii staly mnohokrát terčem nájezdů radikálů z an-Nusrá nebo Islámského státu. A Nusru, syrskou odnož al-Káidy, řídil po celou dobu Muhammad al-Džúlání, současný prezident Sýrie. U něj alávité ochranu nenajdou. Současný syrský vůdce sice prohlašuje, že menšiny se bát nemusí, ale zároveň řekl, že „tyto vraždy budou trvat ještě tak dva nebo tři roky a patří k procesu tvoření nové Sýrie“.

Dalších masakrů a islamizace země se bojí i slavný a vlivný alávita Issam Hassan, syrský spisovatel, který sám byl pětkrát vězněn asadovským režimem. Spolu s manželkou nás vítá ve svém bytě v alávitské vesnici mezi Latakií a Banjazem. I zde sedíme v obýváku v bundách, nefunguje tu ani elektřina, ani plyn. Venku na sluníčku je tepleji než v promrzlých bytech.

Jako jeden z mála se nebojí s námi mluvit, dokonce na kameru. Jak říká, jeho dcera je v bezpečí, protože žije v Paříži. „Velmi se bojím islamizace Sýrie. Teď je vše zamlženo, ale všichni se bojí extremismu, HTS připomíná Tálibán. Turecko je hlavní hráč v tom, co se děje, a hlavní hráč celé války. Turci chtějí mít v Sýrii odbytiště pro své zboží. Džulání je tureckou loutkou a jeho cílem zcela jistě není svobodná Sýrie. Naopak zde budou chtít nastolit právo šaría,“ říká spisovatel, který je jedním z nejrespektovanějších mužů alávitské komunity.

I on potvrzuje, že vraždy alávitů se dějí každý den. „Všichni je nazývají zločiny jednotlivců, protože nebyl vydán žádný hromadný rozkaz k vraždění. Vláda nemá žádnou snahu tohle zastavit. Je to hlavně sektářské násilí. Jen občas jde o vyřizování starých účtů. Nedaleko od nás byli nedávno zavražděni tři soudci, ti, kteří dřív posílali lidi do vězení. Společnost vraždy alávitů tiše akceptuje, není, kdo by ty vraždy vyšetřoval,“ potvrzuje spisovatel.

Je téměř nemožné, aby se syrští alávité útokům bránili. „Už nemáme zbraně, HTS je od nás vylákali. Už v prosinci nám přikázali, abychom je odevzdali. To udělal málokdo. Tak vymysleli léčku. Řekli alávitům, aby si zformovali domobrany pro udržení pořádku. Že ale bohužel nemají dostatek zbraní, kterými by je vyzbrojili, ať si tedy přinesou svoje. Po nějaké době si domobrany svolali a všechny zbraně jim sebrali,“ řekl nám alávitský šejch a právník Mansúr.

„Lidé se bojí, chtějí se bránit, ale nemají jak. Emigrovat je těžké, nemáme kam, navíc lidé odcházet nechtějí. Je to tady náš domov po staletí. Problém je, že nepracuje ani policie, kam by člověk mohl jít nahlásit incident. Moc je v rukou HTS, která spíš připomíná gangy bez pořádného velení,“ pokračuje právník Mansúr.

„Problém je, že lidé nerozlišují mezi vládou, režimem a normálním člověkem, berou to tak, že Asad byl alávita a všichni alávité jsou spoluzodpovědní. Otázkou je, proč tomu sami alávité nedokázali zabránit? A teď za to platí cenu. Asad lidi naučil, že když držíš ústa, máš se dobře,“ zamýšlí se právník Mansúr.

Když 8. prosince sunnitská islamistická skupina HTS vyjela z provincie Idlib a obsadila velkou část Sýrie, propustili jejich bojovníci všechny vězně. Na svobodu se tak dostali nejen vězni političtí, ale i kriminálníci. Nyní se však vězení opět plní. Většinu vězňů tvoří unesení či zadržení alávité. „Víme, že největší věznice má HTS v Homsu, Hamá a Idlíbu. Jen v Homsu je už zase 4000 lidí ve vězení. Bití a mučení vězňů je tam opět na denním pořádku. Jen vězni a dozorci se vyměnili,“ vysvětluje syrský novinář Fajsál.

Podle něj je alávitská komunita jako celek na kolenou a nemá čím bojovat proti HTS.

Připouští i možnost dalšího ozbrojeného konfliktu. „Je možné, že nás čeká rozdělení Sýrie podle nábožensko-etnických celků. Sýrie jako celek je absolutně v háji. Nastává nová doba sunnitského útlaku a vlády radikálů.“

Podle něj je Sýrie nyní na rozcestí. „Pokud Šara nezačne zastavovat to vraždění, jeho lidé si zvyknou, že můžou takhle beztrestně řešit všechny problémy. Pak budou stejní jako Asadova Šabíha, speciální a velmi krutá asadovská jednotka. Pokud to rychle nezastaví, rozjede se to nekontrolovaně a nebude rozdíl mezi Asadem a tímhle režimem,“ vyjadřuje svoje obavy o budoucnost země Fajsál.

Velkou podporu samozvanému prezidentovi Sýrie nevyjádřila ani administrativa nového amerického prezidenta. USA totiž dlouhodobě podporují milice SDF, které vedou Kurdové a které ovládají třetinu Sýrie. Lidé kolem Trumpa Šarovi nevěří a na rozdíl od představitelů EU ani neukazují zájem jeho vládu podporovat.

„Šará nekontroluje celou Sýrii, je to džihádista. Je to džihádista už dlouho dobu. Studuji džihádismus 25 let a za celou dobu jsem nikoho, kdo by se transformoval z džihádisty na demokrata, neviděl. Nevěřím tomu ani u Šary, ostatně zeptejte se menšin v Sýrii, zejména křesťanů a alávitů.“ Řekl minulý týden Sebastian Gorka, zástupce asistenta prezidenta Rady národní bezpečnosti USA pro boj proti terorismu.