Článek
Vzpomíná na velké množství radikálů, kteří pocházeli ze zahraničí. Byli mezi nimi Saúdové, Tunisané, Turci, Rusové, Francouzi, Britové a Němci. Právě oni patřili podle jejích slov k nejbrutálnějším. S těhotnými ženami zacházeli jako s kusem nábytku. Někteří dokonce zakázali Samiře, aby ženám pomohla od bolestí tišícími prostředky. Tvrdili, že za bolest, kterou prožijí, je později odmění bůh.
„Já si ale myslím, že se spíš báli, abych je neotrávila. Mnohé ženy prožily příšerné bolesti a já jim nemohla podat ani sklenku vody,“ popisuje Samira situaci.
Nikdy například nezapomene na ženu ve vysokém stupni těhotenství. Utíkala před armádou, která oblast od radikálů osvobozovala a havarovala na motorce. Její muž, Somálec v řadách milic Islámského státu, Samiru donutil, aby dítě přivedla na svět a nedovolil, aby ženu ošetřila, ačkoliv utrpěla zranění na hlavě.
Pomáhala 13letým rodičkám
Mnohokrát také pomáhala přivést na svět děti extrémně mladým dívkám, kterým bylo kolem 13 a 14 let.
Vzpomíná i na turecký pár, který svého novorozeného syna oblékl do uniformy. Otec dítěte jí prý vykládal, jak se z jeho syna stane bojovník Islámského státu. Snažila se mu vysvětlit, že když obléknou novorozence do uniformy, uškodí mu vzhledem k jeho citlivé pokožce. Marně.
Stát se porodní asistentkou manželek radikálů Islámského státu nechtěla, ale neměla na výběr. „Byla jsem k tomu donucena. Po zuby ozbrojení muži vrazili do mého domu a donutili mě spolupracovat. Kdybych odmítla, čekalo by mě zatčení a veřejná poprava,“ dodala.