Syrští vzbouřenci vstupují do Homsu, po cestě ani nemusí bojovat

Vzbouřenci, mezi nimiž je nejsilnější skupina Hajját Tahrír aš-Šám (HTS) s napojením na al-Káidu, se večer na jihu Hamá formovali k dalšímu postupu na Homs. Dostali se na severní břeh řeky Orontes a později se dostali i do města, uvedla AFP. Syrské vládní jednotky se most přes řeku pokusily bombardovat, aby postup vzbouřenců zpomalily, zřejmě se ho ale ženistům nepodařilo odpálit, uvedly analytická skupina Critical Threats a Institut pro studium války.

Agentura Reuters nicméně uvedla, že se to podařilo Rusům, ani to ale postup vzbouřenců nezastavilo. Využít mohli jiné mosty.

Podle analytické skupiny Critical Threats a Institutu pro studium války se opakuje situace po pádu Aleppa, kdy vládní jednotky nebyly schopné vytvořit obrannou linii mezi provinciemi Aleppo a Hamá. Nyní se jim ji zřejmě nepodařilo vybudovat ani mezi Hamá a Homsem.

Dobytí Hamá má význam nejen strategický, ale i symbolický, protože je to město, kde v roce 1982 nechal Hafíz Asad, otec současného autokratického prezidenta, tvrdě potlačit vzpouru sunnitů vedenou Muslimským bratrstvem. Právě proto bylo jedním z center odporu proti Bašáru Asadovi v roce 2011.

Pád Homsu by znamenal, že Damašek ztratí hlavní přístup k pobřeží, kde jsou v provincii Latákíja ruské základny.

Rychlý postup vzbouřenců je dáván do souvislosti s tím, že se vrchní velitelství všech vzbouřeneckých skupin Fatah Mubín dokázalo vždy dohodnout s místními komunitami, že na ně nebudou útočit, pokud jim předají město. Jeho obyvatelé se tak vyhnou bojům.

Twitterový účet Qutaiba Idlibi uvedl s odvoláním na věrohodné zdroje, že se takto dokázali dohodnout s představiteli velkého města Salamíja. Domluvili se i s představiteli dvou křesťanských obcí severně od Homsu. Podle neověřených zdrojů i správa v Talisahu, vzdáleném jen osm kilometrů od Homsu, jedná o předání obce vzbouřencům.

Fatah Mubin se současně snaží zajistit, aby postupující bojovníci nechali obyvatele měst a obcí na pokoji, a omezuje operace ve městě.

V Sýrii vláda a armáda neovládaly území, která byla oficiálně pod jejich kontrolou, přímo, ale přes místní milice a skupiny, které zajišťovaly bezpečnost a vyjádřily vládě loajalitu. Postupující vzbouřenci dokázali vyjednat, aby milice přešly na jejich stranu.

Vůdce HTS abú Muhammad Džulání požádal ve čtvrtek iráckého premiéra Muhammada Súdáního, aby zabránil zapojení iráckých šíitských milicí z Fronty lidové mobilizace (PMF) do konfliktu. Jde mu o to, aby nepřišly do Sýrie na pomoc Asadovu režimu, citovala jeho dopis agentura Reuters: „Naléháme na irácké politiky a doufáme, že především Muhammad Šía Súdání splní svou povinnost a zabrání tomu, aby irácké milice Hašd aš-Šaabi (arabský název PMF) intervenovaly v tom, co se odehrává v Sýrii.“

Džulání řekl, že by se boje neměly rozšířit do Iráku a že vzbouřenci chtějí mít strategické politické a ekonomické vztahy s Irákem.

Není jasné, zda výzva bude mít úspěch, protože milice sice kontrolují Súdání, ale mnohé jsou napojené na Íránské revoluční gardy a řízené z Teheránu. Některé navíc bojovaly už dříve na straně Bašára Asada.

Výzva však ukazuje, jak silná je pozice vzbouřenců a jak takticky se snaží jednat.