Článek
Syřan z Rakky uvedl, že když propukly v roce 2011 za Arabského jara protesty proti Asadovi, zapojil se do nich: „Byl to úžasný pocit svobody smíšený se strachem z režimu. Cítili jsme, že jsme dělali něco, co pomůže naší zemi, co přinese svobodu a budeme si moci vybrat jiného prezidenta než Asada.“ Dodal, že byl členem malé skupiny protestujících, ve které nikoho ani nenapadlo si vzít na demonstrace zbraně. „Neměli jsme na to odvahu,“ řekl.
I tak ale byl podobně jako jiní zadržen a postupně si ho předávaly jednotlivé odbory. Z oddělení pro zločince se dostal do oddělení pro politické vězně a pak si ho převzala státní bezpečnost, i když podle svých slov nebyl žádný islamistický radikál. „Trochu jsem věřil, ale ne moc přísně,“ vypověděl muž, který se před tím živil organizačním zajišťováním náboženských poutí.
Mučení ve vězení
Uvedl, že nejvíce ho mučili hned na oddělení pro kriminálníky, kde ho jeden sadistický dozorce nutil klečet před Asadovým obrazem a říkal mu: „Tvůj bůh zemře, ale Asad zůstane.“
„Spoutal mi ruce řetězy a pověsil mě za ně ke stropu. Donutil mě svléknout se a pak mě posadil na ´létající koberec´ a bičoval mi záda. Opustil jsem oddělení ochrnutý, a když mě převezli do Ústřední věznice a spatřili mě ostatní vězni, tak plakali. Přinesli mě na nosítkách. Rozhodl jsem, se že když mě bůh zachrání, tak ho (svého mučitele) zabiju. I kdyby šel do Damašku, zabil bych ho,“ vypověděl muž.
Výcvik zabijáka
Když byl po měsíci z věznice propuštěn, rozhodl se bojovat se zbraní v roce. Nakonec se přidal k radikální islamistické skupině Ahrár aš-Šám. Ta ho poslala na sever Sýrie do Aleppa, kde rekruty učil francouzský instruktor, jak zabít nejen pomocí pistole a ostřelovačské pušky, ale taky neslyšně. A cvičil na živých terčích, které tvořili zajatci.
„Našimi cvičnými terči byli zajatí vojáci režimu,“ řekl s tím, že někde je museli zastřelit ve složitém terénu ostřelovačskou puškou, jindy měli za úkol zastřelit jednoho ze skupiny a nezranit další. „Většinu času se zabíjelo z motorky z pozice spolujezdce. Jelo se k autu, ve které byl cíl, který byl zastřelen, když nemohl uniknout.“ Učil se také, jak narušit kolonu, aby jiný zabiják mohl zastřelit cíl.
Nakonec se mu podařilo zabít i svého mučitele: „Vzal jsem ho na farmu nedaleko Ústřední věznice. Řeznickým nožem jsem mu uřízl ruku. Vytáhl jsem mu jazyk a ustřihl ho nůžkami. Ale pořád jsem nebyl spokojený. Zabil jsem ho, když o to prosil. Navzdory mučivým metodám jsem necítil lítost. Naopak. Kdyby ožil, udělal bych mu to znovu.“
Výcvik byl tvrdý, ale Syřanovi přinesl úspěch. Když se syrská armáda stáhla z Rakky, skupina Ahrár aš-Šám, která zlikvidovala své soupeře, ji ovládla. V té době byl jedním z velitelů a měl na starosti bezpečnost v Rakce.
Ve službách chalífátu
V revoluci však už nevěřil. Soustředil se na vlastní přežití. Opustil Ahrár aš-Šám a přidal se k Frontě An-Nusra napojené na Al-Káidu. Otevřeně přiznal, že vyměnil víru za peníze, když zradil Ahrár aš-Šám. Pak ale Rakku ovládl Islámský stát, který ostatní skupiny z města vytlačil.
Dým stoupající ze čtvrti Mišláb na jihovýchodě Rakky
O zkušeného bojovníka však stál i IS a nabídl mu pozici šéfa bezpečnosti. Přijal ji, i když prý jen naoko, aby mohl pracovat jako špión pro An-Nusru. Pro IS ale zabil
16 lidí, střílel je v domech pistolí s tlumičem.
Popsal i teror za vlády IS, kdy radikálové běžně stínali a ukřižovávali lidi. Islamisté jim zabírali majetek, zabíjeli je a věznili i pro ty nejpošetilejší důvody. „Když jste řekli ´Ach, Mohamede,´ mohli vás zabít za rouhání. Tresty byly za fotografování a použití mobilu. Za kouření se šlo do věznice. Dělali všechno. Zabíjeli, znásilňovali, kradli. Obvinili klidně nevinnou ženu z nevěry a pak ji ukamenovali před očima dětí,“ líčí zabiják.
Po měsíci se rozhodl utéci. Věděl, že vládci Rakky mají rádi změnu a běžně nechávají zabíjet své vlastní lidi, aby je nahradili novou krví. Zamířil proto do Dajr az-Zauru a nakonec utekl do Turecka.
Lítost necítí
Na dotaz, zda cítí nějakou lítost, nebo si myslí, že by měl být jednou stíhán, odpověděl: „Všechno to bylo jen o tom, jak uniknout a zůstat naživu. To, co jsem udělal, není zločin. Když vidíte, jak někdo míří pistolí na vašeho otce a bije ho, zabíjí vaše bratry a další příbuzné, nemůžete mlčet. Byla to sebeobrana. Zabil jsem přes sto lidí a nelituju toho, protože bůh je mi svědkem, že jsem nikdy nezabil civilistu nebo nevinného. V noci spím dobře, protože každý, u kterého mě žádali, abych ho zabil, si smrt zasloužil.“
