Článek
V květnu Asad přiznal, že má režim problémy, ale odmávl to tvrzením, že ve válce, jakou vede Sýrie, je běžné střídání pádů a vítězství. V televizním projevu 26. července tvrdil, že povstalci mají na rozdíl od jeho armády, které chybějí lidi, k dispozici stále se rozšiřující podporu Saúdské Arábie, Kataru a Turecka. [celá zpráva]
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Mezi jeho spojence patří Írán a libanonský Hizballáh a ti ho nyní nabádají, aby se raději některých oblastí vzdal, protože mu nedokážou pomoci tak, aby udržel kontrolu nad celou Sýrií.
Režim ovládá spolehlivě jenom třetinu země, byť tu nejdůležitější – velká města a pobřeží, tedy území, kde žije víc než polovina obyvatel.
Radikálové z organizace Islámský stát (IS) drží polovinu území, ale většinou jde o poušť. Umírněná opozice kontroluje jižní Sýrii, Kurdové oblasti u turecké hranice, radikálové napojení na Al-Káidu, hlavně fronta An-Nusra, pak zbytek území na severu.
Rozdělená země
Země je už teď rozpadlá na pět částí a Asad je zřejmě připraven přenechat další území, aby zachránil Damašek, Homs, Hamá a pobřežní Latákíju. Mohlo by to znamenat, že se vzdá i poloviny největšího města v zemi, Halabu, které armáda stále ještě kontroluje. Neudrží možná ani Dará na jihu a někteří se domnívají, že přijde i středosyrský Homs.
Ve čtvrtek totiž IS dobyl pouštní oázu Al-Karjatín v této provincii při výpadu z Palmýry, kterou ovládl už v květnu. Může se tak spojit s bojovníky v horách u Damašku. [celá zpráva]
Čeká tedy Sýrii rozpad na pět nesourodých částí a složitá a nestabilní existence? Rozpad není budoucností, ale už realitou. Otázkou je pouze, zda je možné Sýrii znovu sjednotit.
Zmocněnec OSN Staffan de Mistura vyjednával v Sýrii dva měsíce a minulý měsíc informoval Radu bezpečnosti OSN, že existuje nebezpečí, že Sýrii čeká dlouhý konflikt, který bude trvat generace, a že s každým měsícem dalších bojů se naděje na jednotnou Sýrii vzdaluje. De Mistura přiznal, že je třeba se chopit i té nejvzdálenější šance na politické řešení, byť by to mělo znamenat vojenské vítězství těch, kdo mají převahu nyní. Zatímco Asad bojuje o přežití, radikálové jsou na vítězném tažení. USA, Saúdští Arabové, Turci a Katařané jim dodávají rakety a množství peněz.
Scénářů je moc
K mnoha možným scénářům patří i vítězství rebelů, i když právě to si USA nikdy nepřály a i když to může znamenat, že nad Damaškem zavlají černé prapory islamistů. Mírový proces může začít ve chvíli, kdy bude opozice vážně ohrožovat enklávy režimu. Případné dohody by se muselo zúčastnit čtyři až pět hráčů – režim, islamisté „ze severu“, umírněná opozice „z jihu“, Kurdové a možná také nějaká forma federální správy. Museli by se shodnout na vytlačení IS z jeho bašt na východě s pomocí Západu.
Na ujednání by mohl přistoupit také Írán, což by udrželo ve hře státní struktury. Teheránu by to zajistilo strategické investice, ovšem Asad a jeho lidé by byli vyloučeni, což by „zařídil“ Írán.
„Neumím si představit žádné řešení s dlouhodobým přežitím Asada. To ale neznamená, že se nebude zoufale snažit udržet se u moci, i když ho Írán a Rusko už budou chtít dostat z kola ven. Ale končí zde jedna etapa a něco se musí změnit. Asadovi už v klobouku nezbyli žádní další králíci,“ řekl BBC nejmenovaný diplomat dobře obeznámený se situací.
Související témata:
Syrský prezident Bašár Asad
Když se Asad ujal po otcově smrti v roce 2000 moci, sliboval rozsáhlé reformy, ale tehdejší damašské jaro trvalo jenom krátce, protože je zabrzdila stará garda Háfize Asada. Bašárovi bude v září 50 let, vystudoval oční lékařství a s jeho politickou kariérou se nepočítalo, dokud se při autonehodě v roce 1994 nezabil jeho starší bratr Basil. Bašár nastoupil do vojenské akademie, z níž v roce 1999 vyšel jako plukovník. V posledním roce otcova vládnutí se zasazoval o modernizaci a zavedení internetu. Začal vystupovat proti korupci, což údajně přivedlo před soud několik prominentů.
