Řetězec selhání aneb Jak Izrael přehlédl chystaný útok Hamásu

Popsaný detail bezprostředně před vpádem Hamásu je zřejmě nejkřiklavějším případem špatného odhadu situace ze strany Izraele; židovský stát však nebezpečí hrozící z Pásma Gazy opakovaně podceňoval celé roky, čehož nakonec palestinští teroristé dokázali beze zbytku využít, dokládá americký list.

Šéf Šin Betu Ronen Bar se například při rozhodování v osudnou noc nemohl opírat o odposlechy vysílaček bojovníků Hamásu, protože elitní izraelská Jednotka 8200 je už během minulého roku přestala sledovat v domnění, že jde o mrhání časem a zdroji, píše NYT.

Podle webu zároveň Hamás víceméně přestaly sledovat i americké tajné služby, neboť došly k závěru, že jde o menší regionální hrozbu, kterou má Izrael pod kontrolou.

Ačkoliv Bar v noci na 7. října s postupujícím časem došel k závěru, že Hamás by se v Izraeli přece jen mohl pokusit o drobnou akci a k hranicím Gazy vyslal menší počet protiteroristických sil, tato skupina však už invazi tisíců palestinských ozbrojenců nedokázala zabránit.

Až bezprostředně před samotným vpádem Hamásu padlo rozhodnutí kvůli vážnosti situace vzbudit premiéra Netanjahua, napsal s odvoláním na tři nejmenované izraelské bezpečnostní představitele NYT.

Ozbrojenci Hamásu přitom na vpád trénovali bez povšimnutí nejméně rok, napsal americký web s tím, že palestinští teroristé si detailně rozdělili úkoly a nashromáždili detailní mapy i informace o izraelských vojenských základnách i kibucech, na jejichž obyvatele zaútočili.

„Oficiální hodnocení izraelské vojenské rozvědky a národní bezpečnostní rady bylo od května 2021 takové, že Hamás nemá zájem na tom podniknout z Gazy útok, který by mohl vyvolat zničující izraelskou reakci,“ píše nyní NYT s odvoláním na pětici anonymních zdrojů obeznámených s detaily interních zpráv.

Místo toho prý panovalo mezi izraelskými špičkami přesvědčení, že Hamás se spíše bude pokoušet podněcovat násilí na Západním břehu Jordánu, které ovládá jeho rival, palestinské hnutí Fatah.

Za hlavní bezpečnostní hrozbu byl přitom zjevně pokládán Írán a Teheránem podporované šíitské hnutí Hizballáh operující na jihu Libanonu, přičemž toto přesvědčení letos ještě posílilo několik menších útoků na severní hranici, napsal web.

Netanjahu navíc navzdory ostrým prohlášením vůči Hamásu věřil, že rozdělená mocenská centra palestinská samosprávy posilují pozici Izraele ve vyjednáváních s Fatahem, spekuluje NYT, ačkoliv přiznává, že zdroje blízké premiérovi takovou interpretaci odmítají.

Hluboce rozdělený byl ale také samotný Izrael. Proti Netanjahuem navržené kontroverzní soudní reformě, kterou kritici označovali za ohrožení demokracie, protestovaly v Izraeli i statisíce lidí; stávkovali i armádní rezervisté.

Izraelský premiér, který byl příliš zaměstnán prosazováním soudní reformy, se přitom 24. července odmítl setkat se dvěma izraelskými generály, kteří s odvoláním na varování tajných služeb varovali, že vnitropolitického rozkolu Izraele může ke společné akcí využít Írán a Sýrie s hnutími Hamás, Hizballáh a Islámský džihád, popisuje NYT.

Zmíněnou soudní reformu v červenci schválil Knesset v prvním čtení, po teroristických útocích Hamásu ale Netanjahu opakuje, že reforma nyní není na pořadu dne.

S varováním, že politická nestabilita Izraele představuje vážnou bezpečnostní hrozbu, veřejně vystoupil i šéf Šin Betu Ronen Bar či náčelník generálního štábu Herci Halevi.

Druhého jmenovaného přitom Netanjahuovi spojenci zkritizovali za šíření paniky, podotýká americký deník.

Svou roli paradoxně sehrála i evidentní vojenská a technologická převaha Izraele nad Hamásem – představitelé židovského státu si byli až příliš jisti svým bezpečím.

Zejména šedesátikilometrová bariéra podél hranice Pásma Gazy, která byla dokončena v roce 2021, byla považována za neproniknutelnou.

Izraelský sledovací systém tam stál téměř výhradně na kamerách, senzorech a dálkově ovládaných systémech s minimem lidí na místě, podotkl NYT.

„Je to nepřekročitelná bariéra ze železa, senzorů a betonu,“ řekl po dokončení bariéry tehdejší izraelský ministr obrany Benny Ganc. I to se 7. října ukázalo jako velký omyl.

Mnohá selhání přitom jako by kopírovala situaci z roku 1973, kdy Izrael zaskočil útok Egypta a Sýrie, který rozpoutal takzvanou jomkipurskou válku. Tehdy Izrael zaznamenal více než 2600 padlých, ačkoliv ztráty obou arabských zemí byly několikanásobně vyšší.

Po letošním krvavém útoku Hamásu hlásí více než 1400 obětí, při masivní odvetě Izraele v Pásmu Gazy zahynulo podle palestinských zdrojů přes 8000 lidí.

Osobní odpovědnost za selhání, která předcházela útoku Hamásu, už přiznala řada izraelských představitelů včetně šéfa Šin Betu Ronena Bara či náčelníka generálního štábu Herciho Haleviho.

Jedním z posledních, kdo svůj díl odmítal připustit, byl dlouho premiér Benjamin Netanjahu.

„V žádném okamžiku nebylo premiérovi Netanjahuovi dáno varování o úmyslu Hamásu rozpoutat válku,“ objevilo se v neděli 29. října na Netanjahuově profilu na sociální síti X.

„Naopak, všichni představitelé obrany, včetně šéfů zpravodajského ředitelství a Šin Betu usoudili, že Hamás byl odstrašen. Toto bylo hodnocení, které opakovaně předkládaly premiérovi a kabinetu všechny subjekty v oblasti obrany a zpravodajské komunity až do vypuknutí války,“ dodal.

To bylo však příliš i na Bennyho Gance, jeho nového koaličního partnera ve vládě národní jednoty.

„Ve válce se vedení musí chovat zodpovědně, dělat všechny správné věci a posilovat ozbrojené síly takovým způsobem, aby mohly dělat to, co od nich potřebujeme. Jakékoli jiné jednání nebo prohlášení poškozuje schopnosti lidí a obranných sil. Premiér musí stáhnout své prohlášení ze včerejší noci a přestat se tím problémem zabývat,“ napsal Ganc.

Netanjahuovo vyjádření poté z profilu na sociální síti skutečně zmizelo, referoval web The Jerusalem Post. Už 25. října, ale Netanjahu opatrně naznačil, že i on by mohl být kvůli útoku Hamásu pohnán k zodpovědnosti.

„Toto selhání bude muset být prošetřeno do posledního stupně. Každý bude muset odpovědět. Včetně mě,“ řekl tehdy.