Článek
Aschalwu Sama, bojovník izraelské brigády Nahal, zemřel v sobotu v nemocnici poté, co byl v polovině listopadu zraněn v bojích v severní části Pásmu Gazy. Bylo mu pouhých 20 let, když byl pohřben na hřbitově Segula v Petah Tikvě, kde vyrůstal. Jeho spolubojovníci ho popisovali jako „srdce roty“, uvedl izraelský deník.
V roce 2009, když byl Sama teprve šestiletým, nově přistěhovalým chlapcem z Etiopie, měl nastoupit do první třídy.
„Zítra začne v celé zemi školní rok,“ napsal tehdy izraelský deník Ha’arec. „Ale Aschalwu Sama z Petah Tikvy, který má nastoupit do první třídy, stále nemá školu, do které by mohl chodit,“ napsal dále izraelský deník.
Školy odmítly sto etiopských dětí
Článek, který informoval o zhruba stovce etiopských dětí, které ortodoxní školy v Petah Tikvě odmítly přijmout, vyšel 31. srpna 2009, v poslední den letních prázdnin.
„Rodina přitom dokončila přípravy na školní rok. (Rodiče) koupili nový batoh, sešity a tužky. V posledních dnech se Aschalwu často ptal rodičů, co bude 1. září,“ pokračoval.
Rodina s přáteli, kteří oplakávali zesnulého Aschalwua na jeho pohřbu.
„Mnoho mých kamarádů neví, kam budou chodit do školy,“ řekl tehdy teprve šestiletý chlapec deníku Ha’arec. Jeho rodina se do Izraele přistěhovala z Etiopie o rok dříve. Byl zařazen do státní náboženské školy, ale školní úředníci zpochybnili jeho židovství.
„Ptali se, kde se modlím, jak slavím šabat, a dokonce kdy začíná šabat,“ řekl jeho otec Zemene Sama. „Vysvětlil jsem pracovníkům školy, že už jsem prošel procesem konverze a oni nejsou vrchní rabinát. Řekli mi ale, že jsem si možná jen nasadil na hlavu kipu,“ uvedl dále otec.
Člověk s obrovským srdcem
Ten dále v srpnu 2009 uvedl, že rodina vůbec neví, co bude Aschalwu dělat v první školní den. „Zřejmě nepůjdu do práce. Nemůžu nechat Aschalwua doma samotného. Možná ho budu muset učit sám?“ zeptal se sám sebe jeho otec.
„Pokaždé, když se mě zeptá, do které školy bude chodit, je pro mě těžké odpovědět. Vidím, že ho to velmi trápí. Nechápu, proč nás takhle obchází. V čem se lišíme od ostatních Izraelců? Všichni jsme Židé. Celému tomu příběhu prostě nerozumím. Chci, aby mi vysvětlili, co přesně je s námi špatně,“ dodal.
Od té doby uplynulo čtrnáct let. Aschalwu, který si později říkal Assi, nakonec vystudoval internátní školu Mosenson Youth Village v izraelském městě Hod ha-Šaron. Z chlapce, jenž byl nucen čekat, až ho škola přijme, jen kvůli svému etnickému původu, se dle tvrzení jeho spolubojovníků stal odvážný voják, milovaný svými kamarády, který byl ochoten obětovat život za Izrael a svého velitele.
Po jeho smrti ho jeden z jeho učitelů popsal jako člověka „s obrovským srdcem, který měl vždy úsměv na tváři“. „Když viděl někoho ve špatné náladě, vždycky svého kamaráda povzbudil. Pro svou třídu byl velmi důležitý,“ řekl izraelskému deníku učitel.
Ředitel školy navíc dodal, že do školy vstoupil jako „rozpustilý chlapec s ďolíčky na tváři, plný radosti ze života a lásky ke své zemi“. Ďolíčky a úsměv mu nezmizely z tváře ani jako vojákovi, jak je patrné z fotografie zveřejněné Izraelskými obrannými silami (IDF).
Systematické mrzačení genitálií. Záchranáři v OSN popsali brutální sexuální násilí Hamásu
