Svědectví ze zajetí Hamásem: Jako holokaust, dny tam trvají věčnost

Ofelia Roitmanová, Adina Mošeová, Margalit Mosesová a sourozenci Maya a Itai Regevovi vyprávěli o okamžicích, kdy byli uneseni, o době strávené v zajetí, o útrapách, kterým museli čelit, a o zacházení, jehož se jim dostalo od jejich únosců. Na závěr svého svědectví všichni vyzvali k okamžitému propuštění všech zbývajících rukojmích.

Sedmasedmdesátiletá Mosesová z kibucu Nir Oz se vrátila domů po 49 dnech v zajetí. „Tu sobotu mě odvedli do tunelu,“ uvedla. „V noci používám dýchací přístroj a vzala jsem si ho s sebou, abych mohla spát,“ dodala. „Únosce se na mě rozzlobil a přístroj mi vzal, i když jsem mu řekla: ‚Je to můj kyslík.‘ Byla to velmi těžká chvíle,“ vyprávěla Mosesová s tím, že se ho snažila arabsky přesvědčit, aby jí ho vrátil. Marně.

„Rozuměl přesně, co jsem říkala, ale bylo mu to jedno. Vzal to a odešel,“ sdělila. V prvních dnech zajetí ji vyšetřil lékař, jenž jí doporučil, aby si sedla a opřela se hlavou o zeď, aby mohla dýchat. „Mohla jsem dýchat, ale ne usnout,“ sdělila izraelskému listu.

Mosesová se dále rozpovídala o útrapách, které v zajetí zažila. „Byly to psychické a fyzické těžkosti. Každý den byl těžší a těžší. Byla to nesnesitelná situace, velmi těžká, v drsných podmínkách,“ uzavřela.

Jednadvacetiletá Maya Regevová byla v den útoku teroristického hnutí Hamás ze 7. října unesena společně se svým bratrem Itaiem z hudebního festivalu Nova, na němž Hamás zavraždil přes 240 lidí.

Maya byla propuštěna po 50 dnech zajetí, její bratr ještě o čtyři dny později. „Každý den je tam jako v pekle. Šílený strach s nulovým spánkem v noci. Stesk po rodině je šílený a nedostatek informací děsivý,“ řekla deníku Ha’arec Maya.

„Dny tam trvají věčnost. Jsou nesmírně náročné. Hlad, stesk po domově, psychické potíže a drsné podmínky,“ uvedl bratr Itai. „Mám kamaráda Omera, který je stále držen jako rukojmí. Vím, co prožívá a jak moc se bojí. Velmi mi chybí. Žádám, aby ho spolu se všemi dalšími rukojmími propustili,“ dodal.

Sedmasedmdesátiletá Ofelia Roitmanová, která stejně jako Mosesová žije v kibucu Nir Oz, byla osvobozena po 53 dnech zajetí. Roitmanová uvedla, že byla unesena ze svého domu a odvezena na traktoru.

„Posadili mě na podlahu traktoru. Udeřili mě puškou, čímž mi způsobili vážné zranění hlavy,“ uvedla. „Myslela jsem si, že jsem se zbláznila,“ okomentovala první dva týdny v zajetí. „Byla jsem sama. Téměř bez světla a jídla,“ sdělila s tím, že jídlo bylo velmi důležité, kvůli čemuž si ho rozdělovala na příděly a schovávala do šuplíku.

„Připomínalo mi to holokaust. Chleba jsem jedla jenom po kouscích, abych i druhý den měla co jíst,“ řekla Roitmanová a dodala, že pobyt v zajetí byl „nesnesitelný“. „Jeden den byl jako celý týden,“ uzavřela.

Dvaasedmdesátiletou Adinu Mošeovou propustil Hamás po 49 dnech v zajetí. Podle ní mnoho z těch, kteří byli z kibucu Nir Oz uneseni, se stále nachází v zajetí v Pásmu Gazy. „Všichni jsou velmi staří a vážně nemocní. Bez pořádných léků,“ uvedla.

„Situace s jídlem se tam zhoršila – a nakonec jsme jedli jen rýži,“ sdělila deníku Ha’arec. „Dokud nebudou propuštění všichni rukojmí, nebudu se moct zotavit,“ dodala.

Shromáždění v Tel Avivu se účastnila i vnučka Mošeové Anat Šošaniová. „Tělo mé babičky se vrátilo. Její duše ale ne. Každý den, který uplyne, je pro unesené, kteří jsou drženi bez léků a jídla, kritický,“ prohlásila Šošaniová.

„Čas se krátí pro nás i pro ně. Musíme vytvořit plán, jak je všechny osvobodit. Dochází nám čas. Slibujeme ale, že je nenecháme samotné,“ dodala vnučka.

Na shromáždění promluvila i Hagit Chenová, matka devatenáctiletého Itaie Chena, který je stále v zajetí Hamásu.

„Náš život se od té doby zastavil,“ uvedla. „Každý den se dozvídáme o smrti rukojmích. Jsme šokování tím, čím si procházejí. (…) Nemáme čas, umírají každý den a my je musíme přivézt domů,“ dodala.

Ruby, otec Itaie, se přidal ke své manželce a i on vystoupil v Tel Avivu. „Kde jsou členové vlády, kteří by nás podpořili? (Americký prezident) Biden ukázal vůdčí schopnosti. Kde jsou naši vůdci?“ prohlásil Ruby. „Vůdcovství je také projev odpovědnosti v reálném čase,“ dodal.

Otec mladíka dále uvedl, že za propuštění zbývajících 137 rukojmích bude třeba zaplatit velkou cenu. „Chceme, aby nám vláda vysvětlila, jaká tato cena je. Musí projevit odpovědnost a zajistit propuštění všech rukojmích,“ uzavřel Ruby.