Článek
Dvanáctiletá dívka popisovala, jak ženu obviněnou z krádeže ponořili do vroucího oleje. Druhá, o něco starší dívka ji opravila, že do oleje ženě vrazili jen ruce. Přizvukovala jim desetiletá dívka, která vypověděla, že jí bojovníci nadávali, protože měla na sobě červené tričko.
Halima Hamúdová, která měla zakrytou tvář potvrdila, že i děti byly terčem pronásledování. Jejího syna, kterému je nyní dvanáct, jednou odvedli na policejní stanici, protože měl džíny. On i jeho otec byli pokáráni. Ona sama byla zbičována, protože jí jednou byly vidět holé ruce, byť měla být od hlavy až po paty zakryta tmavou látkou. „Jeden muž mi dal dvacet ran bičem“ řekla s tím, že se před ním musela sklonit, aby ji sešlehal záda.
Syrský hoch v uprchlickém táboře v Ajn Ísá
Nejvíc ji ale zasáhlo, když shodili ze střechy syna jejich sousedů. Někdo ho nahlásil náboženské policii jako homosexuála: „Byl ho hezký a chytrý třináctiletý kluk,“ uvedla s tím, že jeho otec nyní shání peníze, aby se mohl pomstít sousedovi, který ho udal. O shazování mladých hochů podezřelých z homosexuality se psalo už dříve. [celá zpráva]
Každodenní teror
„Žili jsme pod nepředstavitelným psychickým tlakem. Teror panoval v každém domě,“ popsala 39letá Fátima Muhammadová, která strávila pod vládou Islámského státu tři roky.
Muhammadová jednou viděla, jak asi čtrnáctiletý kluk obviněný z krádeže prosil na náměstí o život, když radikál zvedl nad jeho hlavu ostrý nůž. „Opakoval, že je nevinný,“ popsala. Kluk se pokusil bránit holýma rukama. Když to udělal, bojovník ho střelil dvakrát do hlavy. „Nemohu to unést,“ dodala. Jednou se jí podařilo pomoci k útěku mladému muži z Rakky.
Strach přetrvává
Většina dalších uprchlíků nechtěla uvést celá jména, protože se bála možné pomsty příznivců Islámského státu. „Nebyl byste vystrašen, když vidíte, jak pře vámi někoho setnou?“ ptal se muž, který se představil jako Abdulláh a dodal: „Mnoho lidí je stále s nimi. Mají silný bezpečnostní aparát.“ Podle něj je možné, že by se obětí příznivců IS mohli stát jeho příbuzní, kteří žijí ve vesnicích mezi Rakkou a Ajn Ísá.
Otevřeně přiznal, že on sám, stejně jako mnozí jiní lidé ve městě, napřed Islámský stát vítal, protože mluvil o dodržování práva a spravedlnosti i dohledu nad dodržováním náboženských zvyků. Po roce v IS ale ztratil víru.
Uprchlický tábor u Ajn Ísá
Abdal Sulajmán nicméně tvrdí, že ne všichni bojovníci IS byli bez citů. Jeden z vyšších velitelů, shodou okolností jeho soused, mu poradil, aby z města utekl, ačkoliv neměl peníze na pašeráky a musel riskovat zásah snipery. prozradil mu totiž, že je na seznamu lidí, kteří by měli být popraveni. Abdalu Sulajmánovi se nakonec podařilo i se čtyřmi dětmi utéci.
Je ale přesvědčen, že dobýt Rakku, na jejíž předměstí se už dostaly arabsko-kurdské milice SDF, bude těžké. „Je skoro nemožné se dostat do Rakky, velmi ji posílili.“