Článek
Ještě loni byl pohyb po antickém městě omezený a bylo ho možné navštívit jen za světla.
Že však oblast ani teď ještě stále zcela bezpečná není, ukazovalo jen množství pick-upů s kanony, které projížděly silnicí mezi Homsem a Palmýrou. Normálně vídat nebývají.
V amfiteátru, který poničil Islámský stát, se už podařilo vrátit na místo kameny shozené ze zdi za pódiem. Mezi sloupy visely syrské vlajky a portrét prezidenta Bašára Asada. Veškerá suť ale odstraněna nebyla a starosta Homsu i ministr turismu se museli stejně jako zpěváci k mikrofonu dostávat přes zbytek trosek z výbuchu, který měl amfiteátr zničit.
Koncert byl samozřejmě oslavou režimu Bašára Asada, publikum mávalo syrskými vlajkami, které někteří dostali, a pár jich mělo i portrét prezidenta. Nenesl se však ve vojenském duchu jako zahájení mezinárodního veletrhu v Damašku o několik dní dříve, nezněly žádné vojenské pochody ani nehrála vojenská kapela.
Orchestr měl naopak na programu hudbu spojující smyčce a dechy se syrskými lidovými nástroji a rockovou rytmikou. Zazněly obecně známé syrské národní písně často opěvující krásy země. Až poslední píseň, při které vtančily na scénu amfiteátru děti v maskáčích, byla věnovaná padlým vojákům.
Samotný orchestr je také symbolem obnovy země, protože jeho polovinu tvořili velmi mladí hráči, kteří navzdory patrné trémě hráli dobře. Výborné byly zejména výkony sólových zpěváků.