Nepřítel, kam se podíváš. Izrael čelí výhrůžkám ze všech stran

„Nelegální sionistický projekt za to těžce zaplatí“, „Zastavte vraždění v Gaze, nebo bude zle“, případně „Pod pláštíkem krize chtějí sionisté urvat další palestinskou půdu“. To je jen malý výběr z dlouhé řady nevraživých výroků, které padly z úst představitelů nejen muslimských států na adresu Izraele v posledních dnech.

Nejnovějším přírůstkem se stalo úterní varování ajatolláha Alího Chameneího, de facto nejvyššího představitele Íránu. „Pokud neskončí sionistické zločiny v Gaze, nikdo nebude moci zastavit muslimy a hnutí odporu proti Izraeli,“ řekl Chameneí.

Írán je dlouhodobým arcinepřítelem Izraele a podobná ostrá slova se dala čekat. Pozadu ale nezůstávají ani země, které se v posledních letech k Izraeli stavěly relativně umírněně. „Není to válka, ale masakr. (…) Nechápou (Izrael, pozn. red.), že i válka musí mít nějaká pravidla,“ ohodnotil izraelské bombardování v Gaze a blokádu ze strany židovského státu turecký prezident Recep Tayyip Erdogan – jeho země přitom před začátkem krize učinila k Izraeli vstřícné kroky ve snaze urovnat vztahy.

I z větší dálky zní tvrdá slova na adresu Izraele, ovšem bez odsouzení krvavé akce Hamásu, která byla rozbuškou současné krize. „Dělají (Izrael, pozn. red.) v Gaze stejná zvěrstva jako Rusové na Ukrajině a Západ ve svém pokrytectví po nás chce, abychom odsoudili Hamás? To neuděláme,“ nechal se v parlamentu v Kuala Lumpur slyšet malajsijský premiér Anvar Ibrahím. V jeho zemi žije přitom jen mírná většina muslimů a Malajsie je po dekády známá etnickou i náboženskou tolerancí.

Relativně mírně, alespoň zatím, naopak zareagovala Saúdská Arábie, regionální mocnost Blízkého východu. Bohaté království „pouze“ pozastavilo opatrné námluvy s Izraelem, o kterých se soudilo, že by mohly časem vést k normalizaci vztahů se židovským státem, podobně jako se to v nedávné minulosti stalo v případě Bahrajnu, Maroka, Spojených arabských emirátů a Súdánu.

Pokud by ovšem Saúdská Arábie z rozhovorů vycouvala nadobro, byla by to pro Izrael obří diplomatická prohra – byť v celé věci zůstávalo ještě mnoho neznámých a Rijád dával otevřeně najevo, že podmínkou normalizace je „vyřešení“ Palestiny.

Ostatně podle řady analytiků právě překazit sbližování Izraele s dalšími zeměmi mohlo být jedním z hlavních důvodů, proč Hamás na židovský stát 7. října zaútočil a rozpoutal masakr, při kterém zahynulo na 1300 lidí, většinou civilistů.

Je jisté, že pokud by izraelská armáda vstoupila do Pásma Gazy – což by nevyhnutelně přineslo další velké množství civilních obětí – rétorika nepřátel Izraele by ještě přitvrdila. A i s ohledem na jejich domácí veřejné mínění, které už teď o sobě každodenně dává vědět masovými protiizraelskými demonstracemi, by možná nezůstalo jen u slov. Nejspíš proto politické špičky Izraele se začátkem operace zatím váhají, ačkoliv oficiálně se to zdůvodňovalo nepříznivým počasím. Dalším důvodem může být snaha zabezpečit si nejprve severní hranici, odkud hrozí vojenskými akcemi libanonské militantní hnutí Hizballáh.

Jasněji by v celé tajence mohlo být ve středu, kdy do Izraele dorazí Joe Biden, prezident USA – tedy státu, který je zdaleka nejvýznamnějším izraelským spojencem. Následně proběhnou jednání mezi Bidenem a dalšími regionálními těžkými vahami v Jordánsku, kde nebudou chybět jordánský král a prezidenti Egypta a Palestinské samosprávy.