Článek
„Ze ztráty svých nejbližších se nikdy úplně nevzpamatujete. (…) Pak se ale musíte rozhodnout. Buď investujete energii, úsilí i peníze do šíření nenávisti, a stejně budete trpět dál. Nebo zvolíte jinou cestu: podíváte se do budoucnosti, a místo abyste přispěli ke vzniku dalších hrobů, zkusíte stavět mezi lidmi mosty.“
Těmito slovy zhodnotil pro server USA Today News svoji tragickou zkušenost – ale i katarzi – Palestinec Bassam Aramin, jehož desetiletou dceru v roce 2007 zabila kulka izraelského vojáka, když dívka stála se svými spolužačkami před školou.
Podobně je na tom jeho přítel, Žid Rami Elhanan, jehož dítě přišlo o život důsledkem sebevražedného palestinského atentátu. „Myslím, že z naší pozice máme morální právo říkat nahlas, že další násilí nic neřeší,“ říká.
Oba muži jsou členy spolku Rodičovský kruh-Rodinné fórum (PCFF) sdružující lidi, kteří mají v rodině oběti násilných činů ze strany Palestinců či Židů. Původně stáli na opačných stranách barikády – Aramin dokonce strávil léta v izraelském vězení za útok granátem na skupinu Židů –, nyní však svorně říkají, že už toho bylo dost.
Izrael utrpěl porážku, uvedl íránský vůdce
„Násilí plodí jen další násilí“
„Čím více lidí zabijete teď, tím větší násilí vyvoláte v budoucnosti. Nikam to nevede,“ tvrdí oba.
Aramin přesně popisuje den, kdy u něj došlo k obratu. „Tenkrát mě dozorci v izraelském vězení zbili skoro do bezvědomí. Když jsem se probral, paradoxně mi došlo – já ještě alespoň mám šanci vyjít ven, dostat se z toho. Židé, které Hitler nechal zplynovat, takovou šanci neměli,“ popisuje bod zlomu.
Vyhnout se dalšímu násilí je pro oba muže jediná cesta, jak dál. „I kdyby se někomu podařilo pozabíjet všechny Židy – případně Palestince, záleží na tom, z které strany se na to díváte –, vrátí to snad život vašemu mrtvému dítěti?“ ptá se Rami Elhanan.
Zdravotníci evakuovali předčasně narozené děti z nemocnice Šifá
