Nedrážděte nás! Izrael na hranicích Gazy předvádí svou sílu arabskému světu

„Zbývá nám 48 hodin do operace, o které jsme věděli, že přijde. Probírali jsme ji během výcviku i na zasedáních. Není pochyb, že musíme zakročit. Proto jsme rukovali, proto jsme procházeli výcvikem,“ řekl podle listu New York Times svému parašutistickému oddílu plukovník Izraelských obranných sil (IDF) Amir Baram. Kolem pásma Gazy mezitím přibývá izraelských tanků.

Armáda v pátek povolala do služby 16 tisíc záložníků, následně ministr obrany Ehud Barak oznámil, že požádal vládu o schválení mobilizace až 75 tisíc rezervistů, což by nasvědčovalo přípravě na pozemní ofenzivu. Ze začátku se mohlo zdát, že jde ze strany Izraele jen o zastrašování, ovšem poté, co palestinské rakety z Gazy ve čtvrtek poprvé zasáhly oblasti v blízkosti největšího izraelského města Tel Avivu a v pátek byly vypáleny střely i na Jeruzalém, dostává možnost pozemního úderu konkrétnější rysy.

Palestinští ozbrojenci ve středu zintenzivnili raketovou střelbu poté, co Izrael přesně mířeným zásahem zlikvidoval velitele ozbrojeného křídla Hamásu Ahmada Džabára. Za dva dny vypálili na židovský stát přes 330 střel. Špičky Hamásu slíbily krvavou odvetu s neohroženou rétorikou, která tentokrát nevychází pouze z tradičního arabského komunikačního folklóru, ale také z vědomí, že nablízku je mocný spojenec Egypt. Země na Nilu má po svržení režimu Husního Mubáraka ve vedení islamisty z Muslimského bratrstva, s nímž je Hamás spojen historickými a ideologickými vazbami.

Prezident Muhammad Mursí po pátečních modlitbách izraelské útoky na Gazu označil za "do očí bijící útok proti lidskosti" a prohlásil, že Káhira "neponechá Gazu osamocenou". "Dnešní Egypt není Egypt včerejška a dnešní Arabové nejsou Arabové včerejška," prohlásil.

Gazu v pátek navštívil předseda egyptské vlády Hišám Kandíl a slíbil, že Káhira udělá vše, aby dosáhla trvalého příměří.

Hamás se může cítit povzbuzen také úspěchy islamistů a povstalců v ostatních arabských zemích. Sledoval změnu režimu v Libyi, odkud do pásma Gazy proudí přes Sinaj zbraně, viděl vzestup islamistů v Tunisku a nyní čeká, jak se vyvine občanská válka v Sýrii. Sunnitští rebelové tam oslabují režim prezidenta Bašára Asada, který je šíitským alávitou napojeným na šíitský Írán a rovněž šíitské hnutí Hizballáh v Libanonu. Sunnitský Hamás se šíity z Íránu a Hizballáhu pojí vlastně jen společné nepřátelství k Izraeli a i toto spojenectví z nouze nyní začíná upadat. Přesto Hamás disponuje střelami Fadžr (Úsvit) íránské výroby.

Izrael se nyní octl v situaci, kdy odezněl odstrašující efekt minulých vojenských operací v pásmu Gazy (operace Lité olovo v prosinci 2008) a v Libanonu (v roce 2006). Zdá se proto, že páteční prohlášení izraelské armády, že má připravené výsadkáře i pěchotu na pozemní úder v Gaze, pokud to bude nutné, nejsou slova do větru.

Poslední invaze do pásma Gazy přitom stála životy 1400 Palestinců a 13 Izraelců. Není pochyb o tom, že pozemní úder by měl v současné době krvavé následky, a to na obou stranách. Palestinci v poslední době svůj raketový arzenál rozšířili, takže teď ohrožují téměř pětinu občanů Izraele. Mají kromě jiného rakety s doletem 70 kilometrů a tři už - prozatím bez zásahu - vypálili na Tel Aviv. Od středy je v konfliktu na palestinské straně 21 mrtvých a na izraelské tři.

Konkrétní cíl pozemního úderu podporovaného nálety na cíle v pásmu Gazy by spočíval v zastavení raketového ostřelování a zneškodnění odpališť raket a muničních skladů. Ve světových médiích by se ovšem ukázal Izrael v negativním světle jako stát, který se sice brání agresi, ale za použití nepřiměřené síly.

Demonstrace síly může v krátkodobém horizontu přinést Izraeli na jižní frontě relativní klid a zjednat respekt u arabských sousedů. Na druhou stranu oběti na izraelské straně nebo dokonce případný neúspěch vojenské operace by značně oslabily pozici premiéra Benjamina Netanjahua a jeho pravicového bloku Likud před lednovými předčasnými parlamentními volbami.