Návrat Osmanské říše? Turecko si nepozorovaně přivlastňuje sever Sýrie

Oblasti jsou připojené do správy sousedních tureckých provincií, napojené na tureckou infrastrukturu a působí v nich turecká pošta. Jde o oblasti, které byly dříve součástí osmanského Turecka.

Jak vypadá turecká pomoc, se ukázalo v půlce března, když se otevřely dvě školy v Tal Abjádu. Ty byly poničené v říjnu 2019 při invazi Ankaře věrné, tureckou armádou vycvičené a podporované vazalské Svobodné syrské armády do oblasti syrského Kurdistánu. Pro město se nyní používá turecký název Gire Spi a spadá pod tureckou provincii Sanliurfa. Otevření školy byl přítomen guvernér turecké provincie Sanliurfa Abduláh Erin.

Na budově vlály tři vlajky: vlajka opozičních syrských sil, turecká a vlajka provincie, i když oblast je stále součástí Sýrie. Děti mávaly tureckými vlajkami a zpívaly turecky, zatímco Erin řekl: „Budeme dál stát po boku našich syrských bratří bez jakýchkoli očekávání a neopustíme utlačované syrské bratry, abychom potěšili teroristické organizace.“

Narážel tak na vyhnání kurdské milice YPG/SDF, které do října oblast kontrolovaly a vytlačily z ní Islámský stát. Turecko ovšem tyto milice podporované i z USA považuje za teroristické. A při invazi v roce 2019 z oblasti utekli většinoví Kurdové.

Narážel tak na vyhnání kurdské milice YPG/SDF, které do října oblast kontrolovaly a vytlačily z ní Islámský stát. Turecko ovšem tyto milice podporované i z USA považuje za teroristické. A při invazi v roce 2019 z oblasti utekli většinoví Kurdové.

„Poturčování oblastí Sari Kani a Giri Spi se děje otevřeně. Po invazi je oficiálně spojili s provincií Sanliurfa,“ řekl aktivista Izzedin Salihz z nadace Hevdesti (Synergie) kurdské agentuře Rudaw.

Na otvírání škol v oblasti postižené vleklou válkou, která probíhá od roku 2011, není a priori kontroverzní, výuka dětí je klíčová pro stabilizaci situace. Zavedeny v ní ovšem byly, podobně jako v dalších opravených školách na severu Sýrie, turecké osnovy.

Když se mohly vrátit v říjnu 2017 děti do škol v Al-Bábu, který patřil k baštám Islámského státu, podle agentury Reuters si děti nesly do školy novou učebnici nazvanou Učím se turecky. Muhammad Karaz, který měl tehdy na starosti školství v al-Bábu, přiznal, že se upravily osnovy, podle něj se z nich však jen vyřadila ideologie vládnoucí syrské strany Bass.

Rozhodnutí o výuce turečtiny u dětí ve věku šest až devět let bylo podle něj jednoznačně přijato syrskými pedagogickými pracovníky, protože dvě třetiny obyvatel al-Bábu jsou syrští utečenci do Turecka. Ti se ale vrátili do Sýrie, kde se mluví arabsky.

Na vysvědčeních, která jsou od 17. ledna 2018 dvojjazyčná, je turecká vlajka spolu s vlajkou syrských vzbouřenců, oblast není vůbec označena jako součást Sýrie, ale jako Bezpečná oblast osvobozená při operaci Štít Eufratu.

Turecko však neotevírá v oblastech jen základní školy, ale i pobočky svých univerzit. Těsně před zahájením ofenzívy, při které byl v říjnu 2019 ovládnut Kurdy obývaný a kontrolovaný sever Sýrie, turecký prezident Recep Tayyip Erdogan schválil otevření tří fakult: „Nařídili jsme otevření ekonomické a správní fakulty v Al- Bábu, fakulty islámských věd v Azáz a pedagogické fakulty v Afrínu, které jsou spojené s vedením univerzity v Gaziantepu.“ Na fakultě v al-Bábu probíhá výuka ve třech jazycích - kromě arabštiny a angličtiny také v turečtině.

Nejde však jen o školy, Turecko dobyté oblasti s městy přičlenilo ke svým provinciím, napojilo je na tureckou infrastrukturu a působí tam turecká pošta.

Džomana Kaddúravá z Atlantické rady, kde má na starosti Sýrii, upozornila, že turecká vláda připojuje sever Sýrie přes dodávky elektřiny a vody, zajištění bezpečnosti a poskytování humanitární pomoci. Ke školským projektům dodala: „Akreditované vzdělávací projekty v Sýrii jsou potřebné, protože mnoha studentům byly po léta odpírány vzdělávací programy. Je ale důležité, aby jakákoli vzdělávací iniciativa zahrnovala místní učitele a potřeby místní populace. Místní vklad je nutný.“

Místo toho se však hraje podle tureckých not. Džarábulus byl osvobozen Turecku věrnými jednotkami v koncem léta 2016, kdy už k němu postupovaly milice YPG/SDF.

Na konci roku se na tamních úřadech a dalších významných budovách objevily i turecké vlajky a dvojjazyčné nápisy a od 12 října 2017 tam začala působit pobočka turecké pošty PTT.

Na konci ledna 2018 turecký ministr vnitra přiřadil města Azáz a Džarábulus pod správu sousedních tureckých provincií Kilis a Gaziantep. Na konci srpna 2019 byly k provincii Gaziantep připojena i města Al-Báb a Ar-Raj. Afrín byl připojen k provincii Hatay. V obsazených oblastech jen od října 2018 nařízeno používat nově turecké poznávací značky.

Když byl v březnu 2018 dobyt Kurdy obývaný Afrín, postup byl podobný. Hned tam strhli sochu mýtického kurdského hrdiny, kováře Kavy. V srpnu se tam začalo s přejmenováním míst, Afrín ovšem zůstal neklidný a vyhnaní Kurdové v něm podnikají útoky. Turecko proto na jaře 2019 začalo budovat okolo Afrínu zeď, která by zamezila pronikání bojovníků kurdských sil pro osvobození Afrínu (HTE).

„Místní se obávají, že je to další krok turecké anexe Afrínu, občanské záležitosti kontroluje správa turecké provincie Hatay,“ uvedl po exilový turecký server Ahval expert na syrské a kurdské otázky Mutlu Civiroglu, který zdůraznil, že zeď odřízne Afrín od zbytku Sýrie a zejména od města Tal Rifát, kde žije na 100 000 lidí vyhnaných z Afrínu a v jehož okolí mají základy bojovníci HRE útočící na turecké vojáky a jejich spojence i v Azázu.

Turecko stavbu zdi, která by oblast oddělila od zbytku syrské provincie Aleppo, popírá, i když o ní informovala i exilová organizace SOHR monitorující dění v Sýrii, která Damašku není nijak nakloněná. Mluvčí proturecké syrské Národní armády, což je přejmenovaná Turky obnovená Svobodná syrská armáda, Jusúf Hamúd řekl severu Al-Monitor, že zprávy o zdi jsou „fake news“ a jde o propagandu proti FSA.

Hamúd však současně přiznal, od dubna 2019 probíhá stavba opevnění zahrnující i zeď okolo turecké základny Afrín nebo rozmístění betonových bloků kolem kasáren FSA a na linii dotyku s kurdskými silami. „Tato betonová opevnění mají jen bezpečnostní cíle.“ Uzavřená byla i silnice z Afrínu do Azázu.

Syrské ministerstvo zahraničí opakovaně odsoudilo „útoky tureckého režimu na svou suverenitu zahrnující budování zdi a přijetí politiky poturčování ve školách spolu s používáním turecké liry a otevření úřadů turecké pošty“. Podle damašku jsou v rozporu s mezinárodním právem a normami.

Už loni thinktank Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR) varoval, že v oblasti vzniká nové pásmo Gazy, a vyzval státy EU, aby podporovaly stabilizaci oblasti bez potlačování jejích zájmů a principů. Asli Aydıntaşbaşová z ECFR v loňské analýze upozornila, že panuje základní nejistota ohledně toho, jak dlouho má zájem Turecko zájem udržovat kontrolu v oblasti na severovýchodě Sýrie.

I když někteří představitelé viděli správu bezpečné zóny v Sýrii jako zátěž a doporučovali omezené investice, než se předá Damašku, byli podle ní převálcování těmi, kdož chtěli, aby Turecko působilo v oblasti dlouho.

Mezi nimi byl i turecký prezident Recap Tayyim Erdogan, který v oblasti bezpečné zóny požadoval i stavbu nových sídlišť a chtěl tam přemístit uprchlíky ze Sýrie, i když ti přišli z jiných oblastí.

Podle autorky je Erdogan v srdci neoosmanista, který věří, že Turecko má být regionální mocnost. Připomněla, že v roce 2012 turecký prezident řekl: „Dá-li bůh, půjdeme brzo obejmout do Damašku naše bratry. Tento den je blízko.“

V roce 2016 se objevila v turecké televizi mapa, kde byl součástí Turecka i irácký Kurdistán, kousek Řecka i Bulharska a hlavně celý sever Sýrie. V únoru 2018 při příležitosti stého výročí smrti posledního tureckého sultána Abdülhamida II. Erdogan prohlásil, že Turecká republika je nikoli popřením Osmanské říše, nýbrž jejím pokračováním, byť v jiných hranicích.

Aydıntaşbaşová ovšem upozorňuje, že tento postup má svá rizika kvůli vysokým nákladům, které činí ročně dvě až tři miliardy dolarů, neboť se musí poskytovat humanitární pomoc, platit lidi v bezpečné zóně i vazalskou syrskou Národní armádu.

Syřané, kteří uprchli do Turecka, se přitom nechtějí vracet na tato území. Ministerstvo obrany sice uvádělo, že se jich tam přestěhovalo 600 000, ale ministr zahraničí Mevlut Cavusoglu přiznal, že jich bylo jen 371 tisíc, a podle vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky jich bylo mezi lety 2016 až 2020 jen 232 tisíc.

Rizikem je i nestabilita u Afrínu, kde mají nyní kurské milice podporu 70 procent obyvatel. Nemluvě o tom, že celý plán může ohrožovat spolupráci Turecka s Ruskem.