Článek
„Někdy si přeji, abych to bývala vůbec neudělala,“ svěřila se žena reportérovi britského deníku The Telegraph v jediném rozhovoru, který na toto téma kdy médiím poskytla.
To, co se zpočátku zdálo (a zřejmě i bylo) prodemokratickým hnutím, vedlo k destabilizaci celého regionu, na řadě míst nastolilo bezvládní a vytvořilo podhoubí po terorismus.
Arabská anarchie
A kolotoč krvavých událostí se dosud nezastavil. Sýrie je v troskách, v Libyi nefunguje centrální vláda. Region je ohrožen Islámským státem - nejmocnější teroristickou organizací současnosti, která vzešla z popela starých režimů a ohrožuje celý svět.
Kromě Tuniska vedlo takzvané arabské jaro ke zhroucení režimů v Egyptě, Jemenu, pádu vlády v Jordánsku, Libyi a vyvolání občanské války v Sýrii. V dalších zemích, konkrétně Alžírsku, Jordánsku, Maroku, Ománu, Saúdské Arábii a Bahrajnu vedlo arabské jaro k reformám.
Tuniské nadšení rychle vyprchalo. Ilustrační foto.
„Všude kolem je prolévána krev a bují terorismus a já se za to všechno cítím zodpovědná,“ přiznala starší žena se slzami v očích.
Iracionální pocit viny
Zatímco se příbuzní mladíka, jehož upálení vyvolalo tuniské povstání, stali národními hrdiny, Hamdyová skončila - jakožto symbol starých pořádků - za mřížemi. Brzy byla očištěna od všech obvinění a propuštěna na svobodu, iracionálního pocitu viny se ale zbavit nemůže. Byť si uvědomuje, že kdyby to nebyl zabavený stánek, stane se rozbuškou jiná nespravedlnost starého režimu.
Snímek stánkaře Mohammeda Bouaziziho, jehož upálení vyvolalo tuniské povstání.
„Někdy si vyčítám, že je to všechno kvůli mně. Zapsala jsem se do historie. Byla jsem to já, kdo byl u toho, kdo to všechno rozpoutal. Podívejte se ale kolem - Tunisané trpí stejně jako vždycky,“ připomíná Faida Hamdyová.
Nebylo to zbytečné
Spoluzakladatel tuniské vládní strany Enahda (Hnutí obnovy) Rached Ghannouchi ale věří, že jasmínová revoluce nebyla zbytečná, že naopak posunula jeho zemi kupředu.
„Rok 2011 byl přelomový. Arabský svět se vymanil z područí tyranů a historie nám ukazuje, že přeměna v demokracii není vždy přímočará. Transformace ve Francii či Británii trvaly déle než sto let,“ připomněl.
