Zbabělosti evropských politiků bylo dost. Izraeli pomůže česká polní nemocnice, míní expert

Proč ani devět dní po teroristickém útoku Hamásu Izrael nezaútočil na Pásmo Gazy? Ustoupil od pozemní operace?

Izrael nechce okupovat pásmo, ze kterého se stáhl v roce 2005, ale potřebuje zlomit páteř Hamásu, a to bez pozemní operace prostě nepůjde. Nesedím ve štábu Izraelských obranných sil, takže můžu maximálně spekulovat z informací, které jsou veřejně dostupné a které mám i od přátel, členů bezpečnostní komunity v Izraeli, proč ji ještě nespustil.

V základních bodech: bylo nutné se na operaci připravit a příprava nebyla jen o naplánování operace, ale také o přípravě logistiky, nasunutí těžké techniky, mobilizaci záložníků a jejich vybavení a vystrojení až třeba po zajištění potravin… Tentokrát tu je i něco, na co Izrael nebyl úplně zvyklý. Musel napřed vyčistit svoje vlastní území od teroristů a to také nějaký čas trvalo. Na sociálních sítích a v médiích to vypadalo, že po prvotním šoku se Izraelcům podařilo se velice rychle vypořádat s teroristy, kteří pronikli na území Izraele, ale ono to trvalo trochu déle. Ještě dnes se v Izraeli nacházejí příslušníci Hamásu nebo Islámského džihádu. Už jsou to skutečně jen jednotlivci, ale dokud Izrael nemá zabezpečené své území, svůj týl, tak větší útočné operace nemohou začít.

Hodně se teď spekuluje o počasí, o tom, že nad Gazou panuje oblačnost, která omezuje nasazení dronů. Za sebe ale vidím dva mnohem důležitější důvody, čas pro diplomacii, izraelskou i americkou, které se snaží, aby se do konfliktu nezapojily další arabské země, a tím druhým, zásadnějším důvodem je zajištění hranice s Libanonem, kde na svou příležitost čekají teroristé z Hizballáhu.

To jsou všechny důvody?

Poslední, který mě napadá, je, že stále ještě není dokončeno všechno, co lze připravit za pomoci leteckých operací. Vzpomeňme si jenom, že letecké údery, které předcházely operaci Pouštní bouře v roce 1991, trvaly 43 dnů.

Nemůžeme Izraelcům radit, nemáme jejich zkušenosti a znalosti, ale je pravda, že každý další den, každá hodina, kdy se odkládá pozemní útok do pásma Gazy, hraje proti Izraeli. Hned po útoku jsem na sociálních sítích ve zkratce uváděl, že věřím, že se Izrael vypořádá s teroristy velice rychle, že je začne pronásledovat i na území Pásma Gazy, a to, že na to nebude mít příliš času, protože se na něj vrhnou všichni „pokrokoví“ a „sluníčkoví“ lidé z celého světa a budou říkat – ty, ty, ty, ty jsi zlý, ty ubližuješ ubohým palestinským civilistům –, jako je to vždycky po každém útoku teroristů. Zažili jsme to v Iráku i v Afghánistánu. Obvyklý dvojí metr, který má celá řada západních médií a různých organizací, jako jsou Human Rights Watch nebo Amnesty International – jeden vůči regulérním složkám, které dodržují pravidla nebo se snaží dodržovat západní standardy, a druhý vůči teroristům.

OSN kritizovala výzvu Izraele k evakuaci ze severu Pásma Gazy, že způsobí humanitární katastrofu, přitom Izrael se tak snaží jen zachránit civilisty, aby odjeli na jih, protože se na severu bude bojovat.

I tady jde o dvojí vidění, jedno u těch, kterých se možná podvědomě bojíme a které budeme omlouvat, a druhé u těch, na které si každý troufne. Do naší západní civilizace si kdekdo s chutí kopne. S tímhle přístupem skutečně by se nedala vyhrát ani první, ani druhá světová válka.

Jak obtížné je bojovat ve městě plném trosek, kde je plno tunelů?

Je to ten nejtěžší druh operací. Když v roce 2016 probíhala bitva o Mosul, měl jsem díky tehdejšímu veliteli iráckých vzdušných sil generálu Anvarovi, který je jedním z  lidí, kteří se zasloužili významnou rolí o pád Islámského státu v Iráku, možnost Mosul několikrát navštívit, což je nepřenositelná zkušenost. Boje byly skutečně tvrdé a myslím si, že v Pásmu Gazy to bude ještě obtížnější.

Proč?

V zastavěné oblasti je velice limitovaná možnost nasadit obrněnou techniku. Pancíř nemůže být všude stejně silný, takže ten nejsilnější je vpředu, kam většinou směřuje protitanková palba. Ve městě ale nevíte, odkud útok přijde, máte IED nálože v zemi, které dokážou zničit sebelepší tank. Nevíte, ve kterém patře číhá chlapík s RPG. Pokud by někdo poslal těžkou techniku do města bez krytí pěchotou, tak o ni velice rychle přijde. Při boji ve městě se technologické výhody velice rychle smažou. Je hezké mít stíhací bombardéry F-35, ale ve městě vám nepomůžou.

Spousta lidí žije v zajetí filmů, žije v iluzi, že kamera z družice vám v minutě najde toho, koho hledáte, jenomže takto to nefunguje. I kdyby družice visela nad Gazou, tak operátor musí vědět, kam přesně se má zaměřit. Lidi se mě ptají, jak je možné, že Hamás teď stále odpaluje rakety na Izrael. Oni nemají stálá palebná stanoviště. Vytáhnou raketu (kterých má díky péči EU o vodovodní potrubí v Gaze Hamás přebytek, vyrábí je z trubek) a odpálí ji z primitivní svařované konstrukce. To je otázka tří čtyř minut. Satelit to nemůže uhlídat.

Jaké to bylo v Mosulu?

Náročné na ztráty na všech stranách. Boj v urbanizované oblasti znamená ztráty na straně obránců, tedy teroristů, i útočníků reprezentujících legální vládu, a bohužel také třetí strany, tedy civilistů. Kdo chce do té oblasti proniknout, ten to buď vezme po ruském stylu, jako v Grozném, kde to za druhé války v Čečensku srovnali se zemí a neřešili, jestli tam jsou nějací civilisté. Vzali to podle hesla zabijte je všechny, bůh si je přebere. To si Izrael dovolit nemůže a ani nechce. Izrael je civilizovaná země. Proto mě rozčiluje, když v českých médiích slyšíme o izraelské odvetě. Odveta by byla, kdyby Izraelci vjeli do Pásma Gazy, našli tam palestinská miminka a řezali by jim hlavy. Tohle není odveta. Tohle je operace, která má za cíl eliminovat teroristickou organizaci, která ovládla Gazu.

Co pomohlo vyčistit Mosul?

Po špatných zkušenostech ze začátku bojů vedlo k úspěchu to, že se vždy vyčlenil nějaký jasně ohraničený prostor. Pak se musel najít způsob, jak z něj dostat civilisty, pak spustit na oblast dělostřeleckou palbu nebo nasadit letectvo a pak vstoupit do oblasti. Když mám oblast zabezpečenou, tak ji můžu prostě přefiltrovat. Najdu každého, kdo zůstal naživu, civilisté se pošlou do uprchlického tábora, s teroristy se to většinou řešilo jinak. U koho nebylo jasné, kdo je, ten se dal do filtračního tábora, kde ho prověřili. Ale to šlo v Iráku, protože nikoho v Evropě a na Západě moc nezajímal, i když jsem přesvědčený, že každý lidský život má stejnou cenu. Irácké armádě nestál za zadkem štáb pokrokové televize, aby mohl vytvářet příběhy o tom, co všechno dělá špatně a jak někomu ubližuje. Myslím si, že Izrael nebude mít čas postupovat tímto způsobem, kdy by přefiltroval to Pásmo Gazy.

Jak můžeme pomoci Izraeli? Paní velvyslankyně Veronika Kuchyňová říká, že hlavní je podpořit akce Izraele, protože všechno ostatní má.

Sám za sebe jsem rád, když se ministryně obrany Jana Černochová ukáže s izraelskou vlajkou na Václavském náměstí, když je tam propalestinská demonstrace. Je fajn, že se ve vládě našel někdo, kdo měl ty koule nebo sílu tam jít. Že ministr zahraničí Jan Lipavský přiletěl do Izraele jako první ministr zahraničních věcí, to je skvělé gesto.

Za co už vládě netleskám, je, že na mimořádném jednání ministrů zahraničí Evropské unie, kde ministerstvo zahraničních věcí zastupoval jeden z náměstků, bylo přijato usnesení o další spolupráci a finanční podpoře Palestinců. Dodnes nikdo není schopen říct, jak tam kdo hlasoval, jestli jsme se „svezli“ s většinovým evropským názorem. My nevíme, jak se naše zástupkyně v Evropské komisi paní Jourová postavila k trojnásobnému navýšení pomoci teroristům do Gazy. Myslím si, že ČR umí hezká gesta, která nic moc nestojí, což nechci shazovat, ale pak by to chtělo také praktické skutky. Ty, které už něco stojí. Líbil by se mi například přesun české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, který nás také nic nestojí. Maximálně ty čtyři hmoždinky, které by někdo navrtal do zdi. Cedulka, co je v Tel Avivu, se vyšroubuje a převeze se do Jeruzaléma a zase se přišroubuje. Prostory tam již řadu let máme.

Pak je tady jiná ambasáda, ta, která naopak v Praze přebývá, ambasáda neexistujícího palestinského státu, která tady vznikla ještě za Husáka. Já bych ji ideálně zrušil. Nebo, když nám Palestinci říkají, že naši ambasádu v Izraeli nemůžeme mít v hlavním městě Izraele, což je západní Jeruzalém, a je jím i podle OSN. Tak já bych tu palestinskou u nás symbolicky přestěhoval jinam, třeba… do Brna.

To ale stále stojíme u symbolů.

Možností, jak by ČR mohla Izraeli pomoci, je podle mě víc. Není tajemství, že jsem stále v kontaktu s lidmi z izraelské bezpečnostní komunity.

Izrael vždy hodně stavěl na tom, že všechno zvládne sám. Nicméně z toho, co mám aktuální informace z Izraele, tak jsou do nemocnic povoláváni například i medici a medičky, kteří ještě nemají ukončené svoje vzdělání. V tuhle chvíli by Izraeli určitě pomohl zdravotnický personál, kterého se mu nedostává. ČR má špičkovou vojenskou polní nemocnici, prošla celou řadou nasazení v mnoha zemích. Má zkušené lidi, kteří vědí, jak postupovat v extrémních podmínkách, kteří zažili naprosto odlišná kulturní prostředí.

Nemůžeme pouštět ze zřetele, že i v Pásmu Gazy žijí Palestinci, kteří nejsou teroristé. Spousta lidí tam sice tancovala v ulicích, ale pak je tam také spousta lidí, které prostě na propagandistických videích nevidíte. Takže za sebe říkám, pokud by ČR chtěla něčím pomoct, tak je to vyslání personálu polní nemocnice.

Pokud by Izrael o to stál, tak česká polní nemocnice, respektive její personál by se mohl starat i o civilisty, což by byla pomoc jak Palestincům, tak Izraeli, protože to nebude Izraeli odčerpávat lidské síly, které jsou limitované.

A chtěl bych, aby naši zástupci na Evropské radě, v Evropské komisi, v Evropském parlamentu a ve všech mezinárodních strukturách, kde je ČR členem, se neschovávali za to, že musíme respektovat to, co říká EU, protože EU se trošku stala rukojmím té masivní nelegální migrační vlny z uplynulých let. Celá řada evropských politiků se chová neuvěřitelně zbaběle, a zrovna teď máme ideální čas ukázat, že postoj ČR je jiný.

Dá se konflikt nějak vyřešit?

Nedá. Tedy pokud někdo nechce spáchat genocidu a vyhladit buď Židy, nebo Araby, kteří tam žijí, což nikdo civilizovaný jistě nechce. Dobré řešení není, ale svět by se měl zamyslet, že dosavadní postup nefunguje.

Od roku 1948 do Palestinců lijeme peníze, aby mohli v míru žít a jejich životní úroveň nebyla tak tragická. Lidi na celé řadě míst Afriky, Asie se podle statistik měli ještě o něco hůř a rozhodně kvůli tomu nechodí do sousedních zemí odřezávat někomu hlavy nebo je upalovat zaživa. Ten problém je úplně někde jinde než v chudobě nebo v nemožnosti lepšího života.

Důkazů, že Hamás prostředky, které jsou určené na civilní infrastrukturu, používá k posílení svých vojenských kapacit, jsou tuny. Je zdokumentováno, že teroristé Hamásu, kteří útočili, měli k dispozici jednorázové lékárničky, které do Pásma Gazy byly dodávány pro UNICEF, což je dětský fond OSN.

Pokud vás zajímají další podrobnosti a souvislosti, pusťte si podcast v audiopřehrávači na začátku článku.