Libyi svírá chaos, elektřina nejde až 18 hodin denně

„Vymontoval jsem zadní sedadla a z kufru udělal ložnici. Spíme tady, když je velké horko,“ říká otec dvou dětí. Jejich „ložnice“ je prostor o velikosti tří metrů čtverečních. V autě spí manželka s dětmi uprostřed, Akíl na kraji: „Ráno mne bolí záda, tak tohle je náš život.“

Akíl pracuje ve společnosti zabývající se likvidací min a v centru Tripolisu má vilu o výměře 250 metrů čtverečních. Elektřina tam ale nejde běžně 12 hodin denně, a když je 40stupňové horko, tak i 18 hodin. Spát bez klimatizace je přitom v takovém vedru těžké.

I když proud jde, napětí je nízké a sotva se dají rozsvítit lampy. Jednu stěnu jeho domu pokrývají jizvy po střelbě z bojů, jež Libye zažila v minulých deseti letech. „Trpíme ve všem. Jsou problémy ve zdravotnictví i ve školství. Jsou tady špatné silnice, nemáme nic,“ dodává Akíl.

Libye se propadla do chaosu v roce 2011, kdy byl svržen diktátor vůdce Muammar Kaddáfí a od té doby se ji nepodařilo konsolidovat, o moc v ní soupeří skupiny ze západu země s těmi z východu.

K přetrvávajícím bezpečnostním problémům se nyní přidaly nekonečné výpadky elektřiny a inflace. Libye od revoluce upadá, zatímco za Kaddáfího její energetika dokázala stát financovat.

Za to můžeme děkovat vládě, říká ironicky Akíl, a není sám, kdo poukazuje na nedbalost elit. Na začátku července se konaly protesty proti horšícím se životním podmínkám a politickému chaosu v celé zemi. Hlavním požadavkem bylo obnovit dodávky elektřiny.

V Tobrúku na východě lidé vtrhli do budovy parlamentu a založili tam požár. Právě parlament jako instituce je symbolem rozdělení Libye na tábory, z nichž jeden sídlí na východě a stojí za ním armáda polního maršála Chalífy Haftara, druhý v Tripolisu s vládou Abdala Hamída Dbaíby.

Haftar, který se před pár lety pokusil celou zemi dobýt, podporuje vládu, která vznikla v březnu s podporou parlamentu a v jejímž čele stojí Fathi Bašágha. Haftarovi lidé od poloviny dubna blokují klíčové ropné provozy a snaží se tím přinutit Dbaíbovu vládu, aby odstoupila.

Blokáda ochromuje i těžbu plynu nezbytného pro provoz elektráren, což odstávky proudu prodlužuje.

V mnoha městech při protestech vzplály vládní budovy nebo je lidé vyrabovali. V Tripolisu zapálenými pneumatikami zatarasili silnice. Po třech dnech se protesty ztišily.

Vláda v Tripolisu pondělní schůzi věnovala energetice a uznala, že problém podcenila. Úřady pak ohlásily, že budou zprovozněny tři nové elektrárny.

Situace však není lepší ani v Benghází na východě. Ahmad Hidždžádží říká: „(Úřady) nám musejí zajistit elektřinu.“ Jeho čtyřleté, těžce postižené dítě potřebuje k životu přístroje poháněné elektřinou. Jenomže v zemi nefunguje nic. Minulý víkend si šel pro peníze: „Brzo ráno jsem odešel do banky vyzvednout si peníze a ve frontě jsem tam čekal 15 hodin. A proč? Protože stát nedělá vůbec nic.“