Krveprolití v Iráku porážkou Islámského státu neskončí

„Dovolte mi být upřímný, krveprolití bude pokračovat. Taková je realita,“ řekl sunnitský politik z Havídže Hassan Nusajf, který se účastnil v Irbílu konference o dalším vývoji v Iráku.

„Důvody, proč vznikl Daíš (jiný výraz pro IS - pozn. red.), pořád existují,“ dodal na konferenci kmenový vůdce z Havídže šajch Muhammad Muhsín.

Mezi tyto důvody patří třeba chudoba, ale také nespravedlnost či vytlačování některých skupin na okraj společnosti.

Protože šíitská vláda nastolená po pádu režimu Saddáma Husajna zneužívala své postavení a šíitské milice se neštítily likvidovat sunnity, mnozí sunnité vítali Islámský stát jako svého ochránce.

Nyní podle listu stejně vítají šíitské osvoboditele, ale současně se obávají další vlny sektářského násilí ze strany šíitů, kteří vidí v sunnitech kolaboranty s IS nebo dokonce členy této radikální skupiny. „Nic, kvůli čemu by zbraně dlouho mlčely,“ píše otevřeně list.

Mstít se ale mohou i sunnité, kterým stoupenci Islámského státu zabili někoho blízkého. Dokládají to slova velitele policie v Mosulu, generála Wasína Hamdaního, kterému zabili milice IS syna: „Přesně vím, kdo zabil mého syna. Chytím ho. Víme, kdo je kdo. Máme seznam.“

Sice řekl, že by zločinci měli stanout před soudem, avšak dodal: „Myslím, že se budou bránit a my je pozabíjíme.“

Problémem je, jak zacházet s lidmi, kteří s IS spolupracovali. Jasně to ukázala situace po pádu Saddáma Husajna, kdy se prováděla „debaasizace“, tedy odstranění lidí spojených s Husajnovou stranou Baas.

Když přišla další vlna pronásledování za vlády šíitského premiéra Núrího Málikího, nakonec se se bývalí spolupracovníci Husajna, který byl sekulární, spojili se sunnitskými náboženskými fanatiky z Islámského státu, což radikálům pomohlo v létě 2014 ovládnout sever Iráku.

Deník New York Times zmiňuje i varování některých analytiků, že irácká i Obamova vláda mohou riskovat ještě větší chaos v zemi kvůli tomu, že se soustředily na vojenskou kampaň proti Islámskému státu, aniž by napřed našly politické uspořádání, které by dávalo sunnitům větší práva, aby se necítili ukřivděni.

Ian A. Merritt a Kenneth M. Pollack z institutu Brookings varovali, že porážka IS v Mosulu „pravděpodobně odhalí hluboké sektářské napětí a pocity křivdy, které byly skryty.“

Dylan O´Driscoll z Výzkumného institutu pro Blízký východ (MERI), který působí v Irbílu, uvedl, že „osvobození Mosulu za těchto okolností povede jen k tomu, že Islámský stát nebo jiná radikální skupina se v budoucnu vrátí.“

I vyslanec prezidenta Baracka Obamy v koalici zemí bojujících proti IS Brett McGurk se nechal slyšet, že „Daíš v Mosulu zůstane dlouho a pravděpodobně navždy.“

Ramzy Mardini z Atlantické rady dokonce varoval před „novou a zřejmě ještě krvavější občanskou válkou“.

V Iráku netrvá jen sektářský spor mezi šíity a sunnity, ale působí tam i další skupiny, které mají vlastní zájmy. Autonomní Kurdistán už za vlády premiéra Málikího dával ve sporech o rozdělení příjmů z ropy najevo, že by mohl vyhlásit samostatnost. A Kurdové během boje s IS posílili. Navíc jsou v zemi jezídové a křesťané.

Šajch Muhammada Muhsín varoval, že problémem je rozdělená společnost, jíž chybí vůdce, za nímž by se všichni sjednotili: „Až dosud v Iráku nebyl žádný Mandela. Potřebujeme v Iráku Mandelu,” řekl.