Jen jsme stáli a čekali, až na nás přijde řada s bitím. Další lidé popsali podmínky v syrské věznici

Ve věznici Sajdnája, která je často označována jako „lidská jatka“, byly zadržovány a mučeny desetitisíce lidí, první záběry po pádu Asadova režimu ukazují všudypřítomnou špínu, kusy provazů na podlaze, místnosti bez oken, ve kterých se bez jediné matrace tlačily desítky vězňů. V jedné z těchto cel se v době osvobozování nacházel třicetiletý Kásim Sobhí al-Kabalání.

„Je tam někdo?“ slyšel Kásim, bál se ale odpovědět. Ve chvíli, kdy mu došlo, že je volný, utíkal bosý, jak nejdál mohl. Stejně jako spousta dalších vězňů se bál při útěku ohlédnout přes rameno. „Srazilo mě auto. Ale nevadilo mi to. Vstal jsem a běžel dál. Měl jsem strach, že mě chytí a půjdu zpátky,“ uvedl v rozhovoru pro britskou BBC další vězeň, 31letý Adnán Ahmad Ghnem.

Kásim a jeho spoluvězeň Adnán uvedli, že v tu chvíli ještě netušili, že syrský prezident Bašár Asad uprchl ze země a že jeho vláda padla. Když se to Adnán dozvěděl, popsal, že to byl nejlepší den jeho života. „Nevysvětlitelný pocit. Cítil jsem se jako někdo, kdo právě unikl smrti,“ vzpomíná.

„Svlékli mě do naha a řekli mi, ať pózuji pro fotografii, pak mě zbili za to, že jsem se podíval do fotoaparátu,“ vzpomíná na jednu z mnoha forem mučení Kásim. Dále uvedl, že připoután na řetězu spolu s dalšími vězni trávil několik dní na samotce bez jídla a vody. Další z vězňů zase BBC ukázal useknuté prsty na rukou.

Vězni spolu mohli mluvit jen tlumenými hlasy a věděli, že je dozorci neustále pozorují. „Všechno bylo zakázané. Směli jste jen jíst a pít, spát a umírat,“ říká Kásim. Když někdo promluvil moc nahlas vězeňská ostraha ho potrestala například topením v sudu s vodou.

Vězni také uvedli, že docházelo k častým sexuálním útokům ze strany dozorců. Popisovali časté bití kovovými tyčemi nebo elektrickými kabely. „Vstoupili do místnosti a začali nás bít. Zůstával jsem nehybně stát, díval se a čekal, až na mě přijde řada,“ vzpomíná Adnán.

Další z vězněných pro BBC uvedl, že dozorci mu poškodili páteř za to, že ukradl léky pro svého spoluvězně. „Musel jsem ležet na zemi s koleny u hrudi a dozorce na mě skočil,“ popisuje hrozivé vzpomínky.

Popravy se ve věznici konaly po tuctech, vězni byli věšeni jeden vedle druhého a pak jen odvezeni do masových hrobů. „Po vstupu do té věznice jste mrtvý člověk,“ říká tiše v rozhovoru Kásim, tentokrát už se svého rodinného domu u Damašku.

Doktoři z damašské nemocnice uvádějí, že doposud lékařské prohlídky zadržených poukázaly hlavně na psychické problémy.

Vězni, se kterými BBC hovořila, byli do věznice Sajdnája posláni kvůli domnělým vazbám na povstaleckou Svobodnou syrskou armádu, kvůli svému odporu vůči Asadovi nebo prostě proto, že žili v oblasti, o níž je známo, že je proti němu. Odsouzeni byli z únosu a zabití režimních vojáků a za terorismus.

Věznice Sajdnája byla zřízena na počátku 80. let a po desetiletí sloužila k zadržování odpůrců Asadova režimu. Doteď byla označována za hlavní politické vězení v zemi.