Článek
Eichmann, který se účastnil konference nacistů u jezera Wannsee v roce 1942, na níž bylo rozhodnuto o vyhlazení Židů v Evropě, po svém odsouzení poslal koncem května 1962 vlastnoručně psaný třístránkový dopis tehdejšímu izraelskému prezidentovi Jicchaku Ben Cvi. Byl přesvědčen, že soudci se „zásadně mýlili“ v tom smyslu, že nebyli s to vcítit se do válečné atmosféry a situace, v níž musel Eichmann plnit úkoly.
„Není pravda, že já sám jsem byl perzekutor při pronásledování Židů,” psal Eichmann izraelskému prezidentovi. Jako dříve se hájil, že pouze jednal podle rozkazu: „Nebyl jsem odpovědným vůdcem, a jako takový se necítím vinen.“
Připustil však, že byl „svědkem nevyslovitelných hrůz“ vůči Židům, a označil je za „nejhorší zločiny“.
Závěr Eichmannova dopisu
Eichmann po válce uprchl do Jižní Ameriky, kde ho vystopovala izraelská tajná služba Mossad a unesla ho. Soud v Izraeli ho odsoudil k smrti. Prvního června 1962 ho pověsili. Byl to první a zatím také poslední oficiálně vykonaný rozsudek smrti v dějinách novodobého Izraele.
