Izraelské děti osvobozené z Pásma Gazy pronásleduje trauma ze zajetí Hamásu

Jedna dívka začala napodobovat muže, kteří ji drželi v zajetí v Pásmu Gazy: „Buď zticha! Sedni si! Nedělej žádný hluk!“ nařídila podle lékaře jinému dítěti v arabštině.

Tato scénka podle WSJ naznačuje, jakým utrpením prošlo 39 dětí, které teroristické hnutí Hamás a další palestinští ozbrojenci zajali a které byly až na dvě propuštěny během týdenního příměří, jež vypršelo na začátku prosince.

Jejich návrat do Izraele představuje výzvu pro zdejší úřady, které teprve řeší, jak s nimi zacházet. Lékaři tvrdí, že po fyzické stránce jsou relativně nezraněné. Psychické jizvy však budou mnohem hlubší.

„Nikdy jsem nic podobného neviděla,“ řekla Renana Eitanová, vedoucí psychiatrie v Ichilově nemocnici, která se podílí na péči o některé z dětí.

Únos dětí Hamásem který Pásmu Gazy vládne od roku 2007, je součástí rostoucího trendu mezi ozbrojenými skupinami napříč Evropou, Asií, Blízkým východem, Afrikou a Latinskou Amerikou v posledních letech, řekla zvláštní vyslankyně generálního tajemníka OSN pro děti a ozbrojené konflikty Virginia Gambaová.

Únosy dětí ze strany Hamásu však podle Gambaové vyčnívají. V jiných konfliktech bývají děti často unášeny za účelem výkupného nebo náboru. Ale Hamás vzal dětské rukojmí jako lidské štíty a „zbraň teroru“ proti civilistům v Izraeli.

Nigerijská psycholožka Fatima Akiluová řekla, že bez ohledu na motivy únosu by izraelské děti pravděpodobně vykazovaly podobné příznaky jako tisíce dětí, o které její organizace Neem pečovala, včetně mnoha školaček z Chiboku unesených islámskou militantní skupinou Boko Haram v Nigérii v roce 2014.

„Zjistili jsme, že i když se jedná o velmi krátký únos, zažívají dlouhodobé psychické potíže, které se většinou projevují v podobě traumatu. Někdy nevidíte následky hned, ale mohou se objevit o deset nebo dvacet let později,“ uvedla Akiluová.

Izraelští zdravotníci uvádějí, že je nic nemohlo připravit na výzvu, kterou představuje léčba dětí vystavených fyzickému, psychickému, a dokonce sexuálnímu zneužívaní v zajetí.

„Vypadaly jako stíny dětí,“ řekla Efrat Bronová-Harlevová, výkonná ředitelka Schneiderova dětského lékařského centra, kde bylo ošetřeno mnoho z navrátivších se rukojmích.

Většina z nich podle doktorů ztratila 10 až 15 procent své tělesné hmotnosti. Mnoho z nich mělo kožní vyrážky z držení v nehygienických podmínkách a infikované rány. „Nikdy jsem neviděla tolik vší,“ řekla doktorka Jael Mozerová-Glassbergová, která v centru ošetřovala některé z dětí.

Lékaři očekávali, že děti se budou po týdnech hladu cpát, a měli obavy z takzvaného realimentačního syndromu, potenciálně smrtelného stavu, který nastává, když podvyživený člověk začne znovu jíst. Místo toho museli zajistit, aby děti jedly dostatečně. Na otázku, proč si dávají tak malá sousta, děti odpověděly, že si musí něco schovat na později, uvedla Bronová-Harlevová.

Co však mnohé z lékařů zarazilo nejvíce, bylo ticho. Mnoho dětí šeptalo. Postupně sebraly odvahu a zeptaly se, zda se mohou podívat z okna nebo otevřít dveře, řekl Bronová-Harlevová. Některým z nich trvalo déle než den, než se dokázaly usmát.

Lékaři hned nepochopili, proč mají některé děti problémy se spánkem, řekl Eitanová. Teprve když jim ostatní rukojmí popsali, jak bojovníci dávali dětem benzodiazepiny a další léky, aby je ztišili a navodili spánek, pochopili, že si děti na prášky na spaní zvykly.

Většina dětí o hrůzách, kterých byly 7. října svědky, nemluví. Jedno tříleté dítě však neustále zmiňovalo „rudé muže“, uvedla Bronová-Harlevová. Dospělým postupně došlo, že dítě pravděpodobně mluví o lidech potřísněných krví.

V některých případech došlo k regresi ve vývoji dětí, které se více přimkly k rodičům a počurávaly se, uvedla profesorka Silvana Fennigová, ředitelka dětské a dorostové psychiatrie ve Schneiderově dětském lékařském centru. Jiné trpí nočními můrami.

Děti, které byly odděleny od svých rodičů nebo byly drženy samy, byly podle lékařů utrpením zasaženy hůře. Teenageři lékařům řekli, že je jejich věznitelé přesvědčili, že Izrael již neexistuje a že se na ně zapomnělo. „Nevěřili, že je někdo hledá,“ řekla Bronová-Harlevová.

Někteří se báli mluvit, protože jim únosci vyhrožovali, že ublíží ostatním rukojmím, pokud po návratu do Izraele řeknou, že podmínky jsou špatné nebo že s nimi bylo špatně zacházeno, uvedl doktor Itai Pesach, vedoucí dětského oddělení intenzivní péče v dětské nemocnici Edmonda a Lily Safrových v nemocnici Šeba nedaleko Tel Avivu.

Pro některé děti znamená návrat domů začátek jiného utrpení. Rodiče čtyřleté Abigail Mor Idanové nebyli v nemocnici, aby ji přijali, když se vrátila ze zajetí. Hamás je oba 7. října zabil. Tyto unesené děti se „nevracejí do světa, který znaly“, řekl Pesach. „Celá jejich realita se zhroutila,“ dodal.