Článek
K útoku byly zřejmě použity vylepšené balistické rakety krátkého doletu Fateh, o kterých toho není mnoho známo, protože je vyvinul Írán sám a dál pokračuje v jejich rozvoji.
„Zdá se, že rakety, které testují, mají odlišnou přední část,“ uvedl Tom Karako, který vede projekt protiraketové obrany ve Středisku pro strategická a mezinárodní studia: „Přední část těchto raket vypadá jako zařízení ukázaná v Severní Koreji.“
Ředitel programu pro nešíření jaderných zbraní na Mezinárodním institutu pro strategická studia Michael Ellerman dodal, že podle něj mají tyto střely krátkého doletu přijímače signálu satelitní navigace, který je umožňuje řídit při sestupu.
Raketa Fateh A110
Dohoda o režimu kontroly raketové techniky přitom zakazuje přidávání přijímačů satelitní navigace pro objekty létající rychleji než 1800 kilometrů za hodinu a ve výšce nad 18 kilometrů.
„Předpokládám, že získali nějakou zahraniční pomoc, ale nevím přesně od koho,“ uvedl Ellerman. Karako dodal: „Pravděpodobně získali hodně pomoci a zřejmě z víc míst.“ Ellerman uvádí, že zřejmě nebude přesnost taková, jakou Íránci sami uvádějí, ale záběry zásahů ukazují, že se Íráncům podařilo zasáhnout přímo některé budovy. Dosud se uváděla přesnost zásahu těchto střel sto metrů.
Satelitní záběry odhalují škody na základnách v Iráku využívaných americkými vojáky
„Použití vylepšeného navádění a větší schopnost manévrovat v závěrečné fázi letu umožnila těmto střelám, aby byly použity efektivněji proti malým cílům zahrnujícím i vojenská zařízení nebo lodě na moři,“ uvedl Úřad pro obranné zpravodajství (DIA). „Tato vylepšení by mohla snížit nepřesnost některých íránských střel na pouhé desítky metrů.“ Podle něj je pak potřeba k poškození nebo zničení cíle méně střel.
| Střela Fateh-110 |
| Fateh-110 je íránská balistická raketa krátkého doletu odvozená z neřízené rakety Zelzal-2, která byla doplněna naváděcím systémem. Vývoj rakety dlouhé 8,8 metru o hmotnosti 3,4 tuny začal v půlce devadesátých let. Poháněl ji motor na tuhá paliva. Měla dolet 210 km, ale novější verze mají dolet 300 až 400 km. Hlavice má hmotnost 500 kilogramů. Za kombinace inerciálního navádění a systému GPS má přesnost nejméně 100 metrů. |
| Na vývoji se zřejmě podílela Čína. Americké ministerstvo financí v roce 2006 obvinilo čínskou firmu Great Wall Industry, že s vývojem této rakety zřejmě Íránu pomáhala. |
| První let se uskutečnil v květnu 2001. Revoluční gardy střelu úspěšně otestovaly v lednu 2007 během každoročních manévrů. Postupně byly ozkoušeny i upravené verze s delším doletem. |
| Z Fatehu je odvozena střela Zolfaghar s doletem až 700 km, která má hlavici se submunicí. Šest jich bylo v roce 2017 odpáleno na pozice Islámského státu v Sýrii v odvetu za útoky radikálů z Islámského státu v Teheránu. |