Článek
Kirkúk byl do nástupu iráckých baasistů k moci převážně kurdským městem. V jeho okolí leží velké zásoby ropy. Vláda bývalého prezidenta Saddáma Husajna město arabizovala, aby změnila poměr mezi arabským a kurdským obyvatelstvem. V 80. a 90. letech se odtud vystěhovalo mnoho Kurdů a dalších nearabských obyvatel. Arabové, kteří měli město osídlit, přicházeli z jižních, šíitských oblastí země.
Na severu Iráku jsou nyní tři kurdské autonomní provincie, ale Kirkúk k nim nepatří. Kurdové usilují o začlenění města do své oblasti a vymínili si k řešení tohoto problému výjimku v ústavě.
Za dobrovolný odchod 15 000 dolarů
Málikího vláda chtěla nechat rozhodnutí o městě až na debatu o ústavních změnách, ale Kurdové na ni podle šíitů nesmírně naléhají. Málikí prý tomuto tlaku neodolal a přiměl ministry k souhlasu o stěhování Arabů. Ti, kdo se vystěhují dobrovolně, prý dostanou 15 000 dolarů a nemovitost v místě svého původu.
Irák se řídí ústavou z roku 2005, která nechala otevřenu nejen otázku Kirkúku, ale také například záruk pro rozdělování příjmů z ropy mezi jednotlivé části země. Článek 140 ústavy předpokládá, že by se mělo do konce roku o statusu Kirkúku konat referendum.
Sunnité a šíité nesouhlasí, Kurdové nařčení odmítají
Šíitský poslanec Samí Askarí řekl, že vláda sice zažehnala hrozící politickou krizi, ale plán vystěhování arabského obyvatelstva ji bude stát čtyři miliardy dolarů. Sunnitští a šíitští poslanci s rozhodnutím nesouhlasí. Agentura AP připomíná, že jediné, co by nyní mohli udělat, je vyprovokovat hlasování o důvěře vládě a způsobit její pád.
Kurdský poslanec Abdal Chálik Zangana řekl, že Kurdové na vládu žádný tlak nevyvíjeli. "Mohou to nazývat vydíráním, nebo jak chtějí. Ale my máme na Kirkúk právo a nikdy se ho nevzdáme," prohlásil. Kurdům patří 58 z 275 parlamentních křesel. O Kirkúku často hovoří jako o kurdském Jeruzalému.