Článek
Ministr zahraničí Hošjar Zibarí tvrdí: "Pevně věříme, že soud byl spravedlivý. Saddám Husajn měl plné právo se hájit." Namítá, že pochybení by nezůstala utajena: "Proces u soudu sledoval celý svět. Nekonal se za zavřenými dveřmi ani to nebyl hromadný proces."
HRW viní iráckou vládu z vměšování do nezávislosti soudu, což vedlo k tomu, že první soudce v případu Dudžajl rezignoval a musel být nahrazen. Pro vládu byl proces politickým tématem. "Za těchto okolností je rozsudek zpochybnitelný," uvádí HRW a dodává: "Trest smrti - neobyčejně krutý a nelidský - vede k tomu, že nespravedlivý soud je neobhajitelný." [celá zpráva]
Řada pochybení
Během procesu, kde Husajna a šest dalších vysokých představitelů jeho režimu soudili za smrt 148 obyvatel vesnice Dudžajl, kde v roce 1982 spáchali neúspěšný atentát na Husajna, došlo k řadě dalších sporných událostí, zpochybňující podle HRW spravedlivost procesu.
Byli zabiti tři obhájci [celá zpráva], z poroty během procesu odešli tři soudci a hlavní soudce byl v jeho průběhu vyměněn. [celá zpráva] Obhájci nedostali s předstihem klíčové dokumenty a svědectví. Nebyly také uchovávány zápisy a řada papírů se ztratila." Obhajoba ani nemohla uskutečnit křížové výslechy svědků a soudci byli zaujatí, dopředu se vyjadřovali o vině Husajna.
Promarněná šance
HRW také kritizuje rozhodnutí americké prozatímní správy uspořádat proces v Iráku u iráckého soudu a ne před mezinárodním tribunálem nebo smíšeným irácko - mezinárodním tribunálem pod hlavičkou OSN. Iráčtí právníci a soudci podle HRW jsou příliš izolováni a neznají mezinárodní trestní právo, takže soud postrádal znalosti z vedení procesů proti lidem obviněným ze zločinů proti lidskosti.
USA ovšem tvrdě vystupovaly proti zřízení mezinárodního trestního tribunálu, neboť se obávaly, že by před ním mohli stanout američtí vojáci. Tento tribunál však přesto zřízen byl a jako první soudí iniciátory občanské války v Kongu. [celá zpráva]
Přehled hlavních obvinění proti Saddámu Husajnovi
1) Irácká invaze do sousedního Kuvajtu 2. srpna 1990, která vyústila v první válku v Perském zálivu.
2) Zločiny při brutálním potlačení šíitského povstání na jihu země v březnu 1991.
3) Likvidační operace Anfal proti Kurdům na severu Iráku v letech 1987-1988, při níž zahynulo do roku 1993 na 200 000 osob.
4) Užití chemických zbraní při bombardování kurdského městečka Halabdža 16. března 1988; zahynulo na 5000 lidí.
5) Popravy prominentních politických aktivistů, kteří se stavěli proti politice jeho režimu po dobu uplynulých 30 let.
6) Zabití 5000 až 8000 obyvatel domovské oblasti vůdce Demokratické strany Kurdistánu (KDP) Masúda Barzáního v roce 1983.
7) Popravy prominentních duchovních hodnostářů v roce 1974, kdy byl Saddám Husajn ještě viceprezidentem. Zatknout a popravit řadu členů šíitského i sunnitského kléru, kteří se stavěli proti politice Saddámova klanu, nechal i v letech 1969, 1977 a 1979.
8) Bombardování města Kikrúk (detaily nezveřejněny).
9) Masakr nejméně 50 šíitů ve městečku Dudžail (asi 80 kilometrů severně od Bagdádu) v roce 1982; irácké ozbrojené síly přepadly město v odvetě za pokus o atentát na Saddáma Husajna.
10) Nátlak na emigraci tisíců šíitských Kurdů ze severu země do Íránu.
11) Násilí proti náboženským stranám (detaily nezveřejněny).
12) Násilí proti politickým stranám (detaily nezveřejněny).
13) Násilí proti sekulárním stranám (detaily nezveřejněny).
14) Vysušení bažin v jižním Iráku po roce 1991, takže oblast se stala nehostinnou pouští; tamní populaci Madánů Saddámova vláda krutě pronásledovala za ochranu šíitů.
HRW podotýká, že v případě Husajna byla promarněna příležitost soudit člověka, který masivně porušoval lidská práva. Kromě případu Dudžajl, už probíhá proces, v němž čelí obvinění z genocidy Kurdů [celá zpráva], a je také viněn ze zahájení válek proti Íránu a Kuvajtu i z masakru šíitů, kteří povstali po prohrané válce v Zálivu.