Francouzskou cementárnu dohání špinavá minulost obchodů s Islámským státem

Lafarge už na podzim 2022 přiznala v USA vinu v otázce spiknutí dodávat materiální pomoc teroristické skupině a zaplatila americkému ministerstvu spravedlnosti pokutu ve výši 778 milionů dolarů (17,5 miliardy korun). Byl to první případ, kdy byla úspěšně stíhána firma, a ne její vedoucí představitelé. Verdikt vedl k tomu, že letos v lednu francouzský soud souhlasil s tím, aby mohla být firma stíhána za zločiny proti lidskosti, uvedla agentura Reuters. Žaloby podaly tucty bývalých zaměstnanců Lafarge v Sýrii spolu s dvěma neziskovými organizacemi Sherpa a Evropské středisko pro ústavní a lidská práva (ECCHR).

Jeden ze syrských zaměstnanců Mohammad A. uvádí: „Lafarge nejen pokračovala ve své práci, ale lehkovážně ohrozila můj život i život mých kolegů jen pro finanční zisky.“

Lafarge otevřela svou cementárnu v Džalabíji v roce 2010. Pracovalo v ní na 700 zaměstnanců včetně 350 stálých. Denně vyprodukovala 8000 tun cementu. Tunu prodávala za 60 dolarů.

Zisk z investice za 680 milionů dolarů (15,3 miliardy korun) byl však během arabského jara ohrožen. Občanská válka v Sýrii propukla 15. března 2012, Džalabíja se následně dostala pod kontrolu vzbouřenců. V červnu Lafarge evakuovala své zahraniční zaměstnance, většinu do Damašku, ale ředitel Bruno Pescheux se přesunul do Káhiry.

Cementárna však pracovala dál a začala platit různým ozbrojeným skupinám výpalné, aby mohla dále fungovat. Náklaďáky přivážely vápenec a odvážely cement. Před vjezdem byly rozmístěny betonové bloky a továrnu obehnal vysoký betonový plot.

Na místě firmu řídil manažer pro podnikání v krizových oblastech, bývalý norský výsadkář Jacob Waernesss. Když ho jeden ze syrských zaměstnanců žádal, zda by mohl evakuovat syrské zaměstnance, Waernesss to odmítl s tím, že ohroženi jsou pouze cizinci. Navrhl mu, že jestli se mu to nelíbí, může podat výpověď.

Protože se boje vyostřovaly, syrský prezident Bašár Asad nechal bombardovat Manbidž. Hassan si vzal neplacené volno, aby doprovodil rodinu na bezpečnější místo. Když se pak na výzvu manažera vracel do práce, minibus s ním a osmi dalšími zaměstnanci zastavilo pět příslušníků Svobodné syrské armády s automaty a uneslo je. Přestože firma platila výpalné, musela za ně zaplatit i výkupné ve výší 200 000 dolarů (zhruba 4,5 milionu korun).

Ani pak však cementárna nezavřela. Postupně přitom přebírali vládu nad oblastí islámští teroristé nejprve z Fronty an-Nusra a pak z Islámského státu. Tyto organizace Spojené státy zařadily na seznam teroristických organizaci, i jim Lafarge platila výpalné. Pak Islámský stát vybudoval kontrolní stanoviště na příjezdech do Džalabíji. Bylo rozhodnuto, že vyjednavač firmy Firas Tlass bude mít k dispozici 75 000 dolarů měsíčně (1,7 milionu korun), aby zajistil vývoz minimálně 75 000 tun cementu kvartálně.

Řidiči dostávali ručně psané propustky vydané Islámským státem v Iráku a Levantě s černou vlajkou teroristické skupiny. Na žádost ředitele Pescheuxe se na nich nikdy neobjevovalo jméno firmy. „Jméno Lafarge se ze zřejmých důvodu nikdy nemá objevit v žádném dokumentu. Pokud je to potřebné, použijte slovo cementárna, ale nikdy ne Lafarge,“ uvedl v jednom dokumentu.

Firma se snažila, aby s pochybným obchodem nebyla nijak spojena. Peníze šly z 54 různých bankovním účtů a komunikace většinou ze soukromých e-mailů.

Když Islámský stát dobyl v roce 2014 Rakku a padly mu do rukou další velká území okolo Džalabíji, Lafarge začala kupovat suroviny včetně pucolánu (jemný sopečný popel využívaný jako pojivo) nebo naftu od obchodníků, jejichž činnost schválil Islámský stát či byli přímo jeho součástí. Jeden z e-mailů zaslaných firmě je podepsán emírem investiční kanceláře Islámského státu v Sýrii a Levantě. Lafarge platila nejen výpalné, ale také podíl ze zisku z každé prodané tuny cementu, aby zajistila hladkou dopravu.

Tehdejší viceprezident Lafarge pro operace v zahraničí Christian Herrault v interním e-mailu napsal: „Musíme udržovat princip, že jsme připraveni dělit se o koláč, pokud koláč je.“ Tento e-mail byl poslán v červenci 2014, tedy v době, kdy Islámský stát bleskově ovládl sever Iráku.

Když se v květnu 2014 Islámský stát rozhodl ukončit dovoz cementu z Turecka, na který uvalil vysoká cla, obrátil se na cementárnu Lafarge, aby zajistila jeho dodávky. Pescheux v e-mailu napsal, že vysoká cla na turecký cement nejen zajistí velké příjmy Islámskému státu, ale také zvýší prodej cementu z továrny Lafarge, i když se o ně bude musel dělit s IS .

I poté, co vyšlo najevo, že Islámský stát začal masakrovat jezídy v Iráku, nový ředitel syrské pobočky Frédéric Jolibos, který nahradil Pescheuxe v červenci, pokračoval v projednávání nové dohody s teroristy. V době, kdy Spojené státy schválily nálety na Islámský stát, v době, kdy IS zveřejnil brutální popravu uneseného novináře Jamese Foleye, Lafarge stále probírala otázky okolo smlouvy ohledně cel na turecký cement.

Až když 10. září 2014 Barack Obama oznámil cíl Islámský stát zničit, právník betonářské firmy navrhl vypovědět platby Islámskému státu. Jolibois to nicméně odmítl s tím, že není jasné, jak by se oblast Džalabíji mohla dostat ze sevření Islámského státu, a že oblast nebude osvobozena roky. Další dění však už nebylo v rukou firmy. Cementárnu nakonec Islámský stát obsadil.

Špinavé dohody s islámskými teroristy se firmě vyplácely, uvedl list The Guardian. Každý měsíc měla zisk dva miliony dolarů a radikálům z toho neplatila ani čtvrtinu. Navíc vydělávala na válečné ekonomice, kdy se cena pytle cementu zdvojnásobila na 500 syrských liber. Lafarge prodala za dobu spolupráce s teroristy cement za 70 milionů dolarů (1,6 milionu liber).

Po porážce Islámského státu se firma Lafarge ocitla pod tlakem. V roce 2022 se v USA přiznala, že poskytovala materiál teroristické skupině, a zaplatila pokutu 778 milionů dolarů, které ovšem šly do pokladny USA, takže 50 organizací vyzvalo letos v květnu americkou vládu, aby z nich odškodnila oběti. Byl to první úspěšný případ od konce druhé světové války, kdy byla takto odsouzena přímo firma, a nejen její čelní představitelé. Lafarge také v té době oznámila, že nikdo z jejích šéfů spojených s podnikáním v Sýrii už není ve funkci.

Samotnou továrnu po zničení Islámského státu používaly kurdské síly z Američany vedené koalice jako sklad. Když se v roce 2019 Američané na základě rozhodnutí Donalda Trumpa částečně ze Sýrie stáhli, dvě F-15 vybombardovaly část továrny, aby se zbraně nedostaly do rukou teroristů. Pak továrnu zcela zničili Turci.