Článek
Irácké speciální síly od obnovení ofenzívy s novým rokem na východě druhého největšího města země postoupily až k řece Tigris a podle úterního prohlášení se nově probojovaly do čtvrtí Palestina a Sumer, kde svádějí tuhé boje.
„Problémem je, že se bojovníci IS skrývají mezi rodinami civilistů. Proto je náš postup pomalý a velmi opatrný,“ řekl Abdal Amír Muhammadáví, mluvčí policejních sil, které se akcí také účastní.
Dodal, že extremisté po civilistech, kteří se snaží uprchnout, nemilosrdně střílejí: „Jakmile rodiny vidí přibližující se irácké síly, prchají z míst ovládaných Islámským státem směrem k armádě s bílými vlajkami v rukou. Bojovníci Islámského státu na ně vrhají granáty a Molotovovy koktejly a také po nich střílejí.“
Podle mluvčího radikálové nerozlišují mezi vojáky a civilisty. „Kdykoliv se Islámský stát z nějaké čtvrti stáhne, tak ji nevybíravě těžce ostřeluje,“ podotkl Muhammadáví.
Irácký armádní specialista v Mosulu
Traumatizovaní lidé
Během ofenzívy, která byla zahájena v říjnu, uprchly z Mosulu a okolních vesnic tisíce lidí. Zhruba 30 000 jich žije ve dvou táborech na východě. Mají za sebou extrémně traumatizující období, uvedla v úterý v tiskové zprávě humanitární organizace Lékaři bez hranic.
„Prožili dva roky, kdy takzvaný Islámský stát okupoval jejich města a vesnice, sužovaly je nálety, boje iráckých jednotek s IS, museli utéci, aby si zachránili život, skončili v táborech pro vysídlené lidi. Utíkali narychlo, nemohli si s sebou nic vzít. Teď jsou zavření v táboře,“ přiblížil koordinátor a lékař pro psychologickou péči Bilal Budair.
„Lékaři bez hranic se setkávají s pacienty, kteří trpí ještě vážnějšími poruchami, než tomu bylo dříve. Mnozí vyprávějí, že byli svědky veřejných poprav na tržištích, viděli těla obětí vražd pověšená na mostech, kde byla ponechávána po několik dní. Kamenování, stínání hlav, mučení, tělesné tresty – to vše se na lidech podepsalo hlubokými traumaty.“
„Další příčinou utrpení lidí, kteří byli v posledních měsících vysídlení, je fakt, že byli přímými svědky bojů v jejich čtvrtích či vesnicích. Sledovali, jak jim umírají příbuzní či přátelé. Na Lékaře bez hranic se obrátila jedna žena, která přišla i se svým desetiletým synem. Oba viděli tělo malé dcery rodinné přítelkyně poté, co jejich dům zasáhla minometná střela (dívku zabila),“ píše se v tiskové zprávě.
