Dobrovolně se přidal ke Kurdům v Sýrii: Je to tam jako v první světové válce

„Boj nebyl takový, jak jsou lidé na Západě přesvědčeni, že je to bláznivá palba. Byla to střelba na dálku od sniperů, z RPK, takže jsme se cítili v bezpečí, nebyli jsme nesví, bylo to pro nás docela v pohodě,“ řekl Read a upřesnil podobu střetu: „Ve srovnání s nekonvenčními válkami, jaké jste mohli předtím vidět v Iráku a v Afghánistánu, to byl velmi konvenční boj, skoro jako v první světové válce, měli jste jasnou frontovou linii, kde jste vy a oni. Bylo to skoro bez pohybu, když stříleli, odpověděli jste střelbou, střílelo se tam a zpátky.“

Po měsíci střetů v první linii mohl poznat i bojovníky obávaného Islámského státu, kteří podle něj rozhodně nebyli nepřemožitelní: „Myslím, že mají ve své organizaci dobré bojovníky, skutečné bojovníky, ale z toho, co jsme viděli, nemohu říci, že by to byli neuvěřitelně dobří vojáci, vypadali jako parta kluků, kanónenfutr, kterému řekli, že mají držet tyto pozice.“

Nepůsobil ovšem jako žádný specialista, ale jako řadový člen milice YPG: „Přidáte se jako obyčejný dobrovolník, obyčejný voják, děláte obvyklou činnost pěšáka, směny na stráži, účastníte se nočních přepadů, dokonce vaříte a uklízíte. Když se jako dobrovolník přidáte ke Kurdům, vykonáváte činnost normálního vojáka.“

Nebyl nasazen u pohraničního města Kobani, které se pokoušel Islámský stát přes čtyři měsíce marně dobýt, ale západněji, v oblasti al-Džazíra, která se nachází poblíž Halabu. Neuvedl, jak se tam dostal, ale zřejmě přes Sýrii.

V YPG se setkal i s pověstnými kurdskými bojovnicemi: „V YPG je hodně žen, které byly spojeny s námi. Dělaly úplně stejné činnosti, jaké dělají vojáci-muži. Chodily na hlídky, podnikaly přepady, byly tam i odstřelovačky.”

Odhodlání kurdských bojovníků na něj silně zapůsobilo, podle něj by mohli změnit situaci v Sýrii: „Jsem přesvědčen, že Kurdové dělají neuvěřitelně dobrou práci. Potřebují ale další vybavení, větší logistickou a zpravodajskou podporu, možná nějaký výcvik od amerického nebo britského týmu.“

Výzbroj Kurdové nemají špatnou, ale postrádají zejména tu moderní: „Leccos chybělo, nebyly žádné brýle pro noční vidění, takže v noci nebylo vidět dál než na patnáct stop.“

Stěžoval si na nedostatek nábojů: „Munice by mohlo být více, měli jsme málo nábojů ráže 5,56, takže rychle docházela, ale hodně 7,65, které se používají v kalašnikovech.“

Zatím neví, zda se ještě do Sýrie vrátí. „To teď nejsem schopen říci, ale přemýšlím o tom. Jenže mám doma rodinu, což mi to ztěžuje.“

Do Sýrie přitom šel, protože ho pobouřily masakry Islámského státu, ale hlavně proto, že cítil, že Kurdové, kteří čelili na podzim tlaku IS, potřebují pomoci: „Viděl jsem masakry, viděl jsem, co dělali lidé z IS Kurdům, nevinným civilistům, a viděl jsem, že byli jediní, kteří se postavili a bojovali. Myslel jsem si, že když jim mohu pomoci, tak bych měl.“ V Praze už nezmiňoval, že ho k tomu přivedla vražda britského rukojmího, jak uváděl na podzim v britském tisku, kde popíral, že by byl žoldnéř, který si válkou vydělává, ale že byl jen dobrovolník.

Do loňského podzimu se žádné války neúčastnil: „Čtyři roky jsem sloužil v britské armádě, v té době jsem ale nebyl vyslán ani do Iráku, ani do Afghánistánu, byl jsem nasazen v Belize, v Severním Irsku, na Kypru. Tam jsem získal zkušenosti, ale byl jsem v pěším pluku, takže jsme měli každý den výcvik v kontaktním boji. Dostal jsem tak nejlepší výcvik, který mě připravil na takové věci, jaké jsem zažil v Sýrii. Jsem šťastný, že jsem sloužil v britské armádě.“

Protože neměl zkušenosti s válkou, před odjezdem si ještě zaplatil výcvik u české soukromé společnosti: „U Thor Tactical pod vedením Lumíra (Němce) jsem se učil zacházet s cizími zbraněmi, předtím jsem nepoužíval kalašnikov ani krátké zbraně. Taky jsem absolvoval kurz osobní ochrany pro VIP, který se docela hodí při práci v malých jednotkách, kdy pracujete ve dvojici nebo ve čtveřici, a kurz pro boj na malou vzdálenost CQB , kdy se učíte správně čistit místnosti.”