Článek
IOM vyzpovídala 86 Iráčanů z Bagdádu a z Kurdistánu, aby zjistila, jaké byly jejich motivy k cestě tam i zpět. Mezi hlavní důvody k emigraci patří nedostatek bezpečí, rovnosti a sociální spravedlnosti a politická nestabilita. Ekonomická nestabilita byla též zmiňována, ale spíše jako druhotná motivace.
| KOMENTÁŘ DNE: | |
|---|---|
| Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem | |
Evropu si vybrali proto, že očekávali lepší situaci ve všech těchto oblastech a navíc se domnívali, že imigrační politika evropských zemí jim bude nakloněna. Cílovou zemi si vybírali podle toho, jestli už tam měli příbuzné a známé, či podle toho, co se doslechli o tamním azylovém systému.
Probuzení ze snu o ráji
Většina migrantů ale podle svých slov zjistila, že život v Evropě je značně zidealizovaný a realita je mnohem složitější. „Opakovaně zmiňují ‘mýty o Evropě’ a falešné představy ráje, kterým migranti před cestou podléhají,“ uvádí IOM.
„Lidé si mysleli, že jakmile překročí hranice, dostanou dokumenty,“ uvádí jeden z dotazovaných s tím, že migranti mají většinou přemrštěné představy o životním standardu, rychlosti vyřízení povolení k pobytu, finanční podpoře, svobodě volného pohybu a o pracovních příležitostech. „Migranti zažívají šok, protože život v cílové zemi je úplně jiný, než jaký si představovali,“ uvedl jeden z účastníků průzkumu z Bagdádu.
Lidé, kteří se z rodinných důvodů vrátili ze skandinávských zemí, oceňují tamní vstřícný přístup a vysokou kvalitu ubytování. Jiní navrátilci ale uvádějí negativní zkušenosti, a to z Maďarska a Belgie, kde měli zažít slovní i fyzické napadání ze strany policie. „Nezacházeli s námi s respektem,“ uvedl jeden respondentů. Podle něj bylo pro migranty těžké vyrovnat se s životem v táborech, kde měli jen stany a vojenské deky. Převládá také pocit odmítnutí. „Oni nechtějí, abychom se integrovali do společnosti. Proto jsou ty tábory daleko v izolovaných venkovských oblastech,” domnívá se jeden z oslovených Iráčanů.
„Ani kdyby mě vyzvedlo letadlo před domem“
Mezi hlavní důvody k návratu podle IOM patří dlouhé čekací lhůty pro vyřízení žádosti o azyl spojené s nejistotou ohledně výsledku tohoto procesu a ruku v ruce s tím nemožnost najít si obživu, případně podporovat blízké doma.
Dalším důvodem je celkové zklamání z reality v Evropě. Jeden z dotázaných Iráčanů k tomu uvedl: „Nedokázal jsem snést životní podmínky v táborech.“ Na otázku, zda by znovu uvažoval o cestě do Evropy, odpověděl: „Ani kdyby mě vyzvedlo letadlo přímo před domem.“
Mnoho lidí se také vrátilo do Iráku kvůli neočekávaným tragickým nebo jiným rodinným událostem, které vyžadovaly jejich přítomnost doma.
Podle šéfa irácké mise IOM Thomase Lothara Weisse dorazilo jen ve druhé polovině roku 2015 do Řecka přes moře téměř 85 tisíc Iráčanů. „Hlubší pochopení té dynamiky a motivačních faktorů stojících za obtížným rozhodnutím Iráčanů opustit své domovy, je klíčové pro to, aby bylo možné lépe porozumět jejich potřebám jak v Iráku, tak v tranzitních a cílových zemích,“ uvedl Weiss.