Co čeká zhroucenou Sýrii?

(Od spolupracovnic Novinek)

Asad uprchl s rodinou do Ruska, které bylo protektorem režimu, ale v poslední chvíli od něj dalo ruce pryč. Ale možná byl Asadův konec plánovaný. To je možné soudit z bleskového postupu tzv. rebelů vedených islamistickou frontou Haját Tahrír aš-Šám (HTS). Osmého prosince ohlásili dobytí Damašku. Bleskový byl celý jejich postup proto, že HTS a turecké SNA (Tureckem sponzorovaná Syrská národní armáda) nikdo nekladl vážný odpor. V podstatě tak tito po zuby ozbrojení bojovníci jen projeli strategickými městy a obsadili vládní budovy. Asadova armáda zůstala buď bez velení, nebo nedostala rozkazy k protiútoku. A spojenci Asada Írán a Rusko hodili jeho režim přes palubu úplně.

Bašár Asad s rodinou odletěl do Ruska a po celé Sýrii padají k zemi jeho fotky i sochy jeho otce Háfize. Lidé v některých městech oslavují. Stejně tak oslavují pád režimu sunnitští Syřané žijící v Libanonu, Jordánsku či Německu. Alávitská dynastie Asadů byla u moci téměř půl století, a i když Háfiz i Bašár mají na rukou mnoho krve svých vlastních lidí, pád jejich režimu s sebou nese spoustu otazníků a vykřičníků.

Lídrem HTS je totiž Muhammad Džulání, který je nejhledanějším teroristou světa. Na jeho hlavu USA vypsaly odměnu 10 milionů dolarů. Narodil se syrským rodičům v Saúdské Arábii a přilnul k radikálnímu islámu. Později odešel do Iráku bojovat proti USA, v Iráku byl pět let vězněn Američany a po propuštění odjel s velkým balíkem peněz do Sýrie, aby tam založil pobočku al-Káidy, kterou nazval Džabhat an-Nusrá. Svůj postup už tehdy koordinoval s lídrem Islámského státu (IS) Bagdádím, který mu do Sýrie posílal bojovníky, zbraně i peníze.

Svůj boj proti asadovské armádě a Kurdům al-Káida a IS koordinovaly a často bojovaly společně, třeba v Aleppu. Poté, co Asada podpořily Rusko a Írán, stáhl se Džulání do Idlibu, vzal pod svoje křídla i další sunnitské islamistické organizace a vytvořil Haját Tahrír aš-Šám (HTS). Čítá asi 40 000 bojovníků, mnozí tam přišli z IS a mnozí jsou cizinci. V Idlibu HTS zavedla právo šaría a stala se závislou na Turecku a penězích z Kataru a Saúdské Arábie.

Tyto tři země měly největší zájem na svržení šíitského Asada a do války v Sýrii investovaly stamiliony dolarů. A tak šest let HTS kvetla a sílila. Až přišel konec roku 2024 a po dohodě s Tureckem a tureckými islamisty SNA a lokálními sunnity se všichni vydali na vítězné tažení. Převzali důležitá města a svrhli Asada. Ostatně Turecko už provedlo do Sýrie dvě invaze, zabralo 20 000 km čtverečních jejího území a z domovů vyhnalo 400 000 lidí, zejména Kurdů. Erdogan sní o obnově Osmanské říše, která sahala až po Aleppo, a také o zničení Kurdů, kteří stále ovládají část severní Sýrie.

Třináct let od vypuknutí revoluce za svobodu tak přebírají moc v zemi radikální džihádisté s vůdcem napojeným na IS a al-Káidu. Ať už bude vývoj jakýkoliv, jisté je, že džihádisté si ukradli revoluci pro své zájmy. Syřané, kteří umírali za svobodu, se musí v hrobě obracet. Co tedy Sýrii teď čeká? Jisté je zatím to, že Sýrii už nebudou ovládat šíité, oslabí to šíitský Írán i Hizballáh. Z toho má radost Izrael, ale zároveň není nadšený z vítězství islámských radikálů, kteří mají vazby na Hamás.

Izrael už několik dní bombarduje sklady zbraní a výrobny zbraní a důležité cíle a laboratoře, údajně proto, aby se nedostaly do špatných rukou. Kdo tím rozhodně získá, je Turecko, Katar, Saúdská Arábie a celý sunnitský svět. Nejasný zůstává osud Kurdů, s nimiž má Turecko nedořešené účty, a osud plynových a ropných polí Omar a Tanak, která zatím kontrolují USA. Nejasné je, co bude s ruskými základnami v Latákíji a Tartúsu. Zatím to vypadá, že zůstanou v rukou Rusů, což mohlo být součástí rusko-turecké dohody.

Hnutí HTS prohlásilo, že bude implementovat právo šaría a že křesťané se mají připravit na to, že jejich domovy „budou moci být prohledávány“. Současně šéf HTS Džulání prohlásil, že bude usilovat o mírové soužití všech menšin a národností. Lze mu věřit asi tolik jako Tálibánu, když přebral vládu v srpnu 2021. Dnes jsou ženy v této zemi pod vedením teroristického hnutí neviditelné a jejich práva jsou dramaticky omezena.

Lídr HTS Muhammad Džulání vzešel z al-Káidy, největší sunnitské teroristické organizace světa, jejímž cílem je nastolení sunnitského islámu po celém světě, a to prostřednictvím tzv. globálního džihádu. V rozhovoru pro CNN ale Džulání minulý týden tvrdil, že se „polepšil“. Jinak prý člověk vidí věci ve dvaceti, jinak ve třiceti a jinak ve čtyřiceti letech, tvrdil radikál oblečený do khaki košile, s nakrátko střiženými vlasy a upravenými vousy.

To vše ale mohou být líbivé řeči pro Západ, které mu mohou vydržet jen krátkou chvíli. Po nějaké době zde může Džulání vytvořit tvrdou islámskou diktaturu, stejně jako Tálibán v Afghánistánu. Džulání je velmi nebezpečný díky charismatu, který nepochybně má. Na fotografiích z dobytého Damašku vypadá jako suverénní vládce, jemuž se místní sunnité pomalu klaní. Je to chytrý a mocichtivý muž, který umí pracovat skvěle se svým PR.

Je beze vší pochybnosti, že to je Džulání, jehož éra nyní v Sýrii nastává. Problém ale může mít HTS s Tureckem, protože z tureckého pohledu neplní zadání, kvůli kterému zřejmě přišla o finanční podporu. Turci nečekali takový úspěch HTS a Džulání vyrostl z poslušného zaměstnance v sebevědomého vládce. Tureckým hlavním cílem totiž zůstává zničení autonomní vlády Kurdů na severu Sýrie. Konec podpory Turecka pro HTS může vést k tomu, že se vývoj událostí vydá ještě úplně jinam.

Současná vojenská operace HTS a SNS by nebyla možná bez podpory Turecka a peněz plynoucích z Kataru a Saúdské Arábie. Turecko by mělo rádo v Sýrii vládu jemu podřízenou a také by ji rádo využívalo ke svým další expanzím v regionu. Erdogan ale bude trvat na pokračování boje proti autonomním Kurdům na severovýchodě Sýrie. Svoji suverenitu ztratila Sýrie už v roce 2011 a její rozklad se ještě dále prohloubí. Místo rusko-íránským bude teď pravděpodobně loutkovým satelitem tureckým. V Idlibu či Afrínu se již platí tureckou lirou a vlají tam turecké vlajky.

Vypukne další kolo občanské války, protože v HTS je mnoho skupin soupeřících o moc. Zvedá se opět Islámský stát, na severu jsou Kurdové a silná armáda SNA tvořená z islamistických milic podporovaných Tureckem. Nakolik je Džulání silným vůdcem, se teprve ukáže. V zemi v nejrůznějších jednotkách bojuje také mnoho cizinců a v bojích se mohou opět angažovat nejrůznější mocnosti a využívat lokální milice ke svým cílům.

Džulání vytvoří ze Sýrie stát, kde budou žít pod sunnitskou vládou všechna etnika a všechny náboženské skupiny. Vytvoří koalici s Kurdy a povolí volby. Nutno dodat, že tento scénář je spíše z říše fantazie.

Džulání a jeho džihádisté dokázali svrhnout režim a vytvořit mocenskou nestabilitu, v níž se začínají objevovat další důležití hráči – Islámský stát, USA, Izrael a Kurdové.

„Máme jasno ohledně skutečnosti, že IS se pokusí využít situace k obnovení svých schopností k vytvoření bezpečného útočiště. To nedovolíme,“ řekl prezident USA Joe Biden. V neděli USA provedly desítky leteckých útoků proti silám IS. IS jsou totiž teroristé, to ví celý svět. Boj proti IS je vždy skvělá záminka, jak se do situace na Blízkém východě vmíchat a nenaštvat své voliče.

Během pár dní je jakás takás rovnováha sil v Sýrii v troskách. Zamrzlý konflikt se proměnil v živou válku a hrozí nestabilitou, která se může v podobě uprchlických vln přenést i do Evropy. Rozpoutání bojů bude znamenat zcela určitě další vlnu migrace ze Sýrie. Kam až, to bude záležet opět na regionálním hráči č. 1 – Turecku.

Rychlost postupu HTS v koalici s Tureckem podporovanými milicemi označovanými jednotným jménem Syrská národní armáda dává tušit, že postup byl dobře připravený. Džulání, člen al-Káidy a podporovatel jejího útoku na USA 11. 9. 2001, je vynikající organizátor s dlouholetou praxí. Aby se odpoutal od čistě džihádistické nálepky, přebrandoval kdysi Nusru na HTS. Již nyní jsou v jeho jednání náznaky, že se chystá na podobný krok, aby mohl Sýrii plně ovládnout, bez neustálého ukazování na čistě džihádistickou minulost.

Hnutí HTS a jeho spojenci využili skvěle situace, kdy Izrael svými cílenými útoky na pozice Hizballáhu v Libanonu velmi oslabil pozici tohoto šíitského extremistického hnutí. Írán a Hizballáh jsou oslabeny, čehož bude bezpochyby chtít využít Izrael. Ten začal bombardovat systematicky cíle v Sýrii a v neděli večer již izraelská armáda vstoupila do Kunejtry, města duchů v jihozápadní Sýrii na Golanských výšinách. Ta leží, nebo respektive ležela, v demilitarizované zóně na hranici mezi Sýrií a Izraelem. Přešla přes ni několikrát fronta a je to rozbombardované a rozstřílené město bez života.

Golany jsou neuralgický bod izraelsko-syrských vztahů a Izrael využívá možnosti tuto oblast znovu získat pod svou kontrolu. Izraelský předseda vlády Benjamin Netanjahu prohlásil, že dohoda o stažení z Golan z roku 1974 padla, a nařídil obsazení nárazníkové zóny. Izrael také bombarduje režimní pozice v provincii Dará.

Po ovládnutí většiny asadovské Sýrie se další otazník vznáší nad Kurdy. Tureckem placené džihádistické milice začaly útočit na město Manbidž, do této doby pod vládou Kurdů. Ti jsou nyní ve složité situaci. S režimem Bašára Asada nebojovali, v posledních letech zachovávali jakýsi status quo, kdy na sebe neútočili a vzájemně se jakž takž tolerovali.

Současná HTS a její spojenec SNA je považují za součást minulých pořádků, a proto SNA již začala útočit na Manbidž, což je sice převážně arabské město, ale od porážky islamistů z IS v roce 2016 je plně pod kontrolou kurdských sil SDF. Kurdskou Rožavu a arabské oblasti dobyté do roku 2019, kdy byl konečně poražen Islámský stát, ovládají Syrské demokratické síly (bývalé kurdské jednotky YPG a ženské YPJ obohacené o Araby a přejmenované na SDF – Syrian Democratic Forces). Turecko je obviňuje z terorismu a z toho, že Rožavu ovládá Strana kurdských pracujících PKK.

Kurdové na svém území vězní asi deset tisíc zajatých džihádistů z IS. Pokud by je HTS a SNA osvobodily, budou vítanou oporou v boji proti Kurdům. Jsou to ostřílení muži s bojovou zkušeností, což je v každé válce k nezaplacení. Od roku 2019 je vězní Kurdové a o jejich motivaci k boji v případě propuštění nemůže být pochyb. Navíc v táborech al-Hol a Roj jsou vězněny další desetitisíce manželek džihádistů a jejich dětí. Chlapcům, kterým tehdy bylo 13, bude nyní 18. Nezažili nic jiného než dětství pod vlajkou IS a pak zajetí a výchovu svých matek k džihádu a nenávisti jak vůči Kurdům, tak vůči západní společnosti.

Zdá se, že džihádisté se s představiteli ruského režimu nějak dohodli. Podle agentury Reuters jim HTS garantovala bezpečnost základen v Hmímímu a Tartúsu, zároveň přislíbila bezpečnost a další fungování ruských diplomatických institucí na těchto územích. Argument, že Rusko je nyní oslabené válkou na Ukrajině, postrádá logičnost.

Ačkoliv Rusko trpí velkými ztrátami, na Ukrajině postupuje mimořádně rychle, za poslední tři roky zřejmě nejrychleji. Daří se mu dobývat každým dnem další pozice a vesnice na Donbasu, zejména v okolí města Kurachove, které je již prakticky pod ruskou kontrolou. Jeho ovládnutí, které je v současné situaci obránců nevyhnutelné, otevře další postup na strategicky velmi významné město Pokrovsk.

Ruské síly také sice pomalu, ale pořád postupují v okolí města Časiv Jar. Situace v Kurské oblasti je pro ukrajinské síly stále složitější. Ruské síly se zde již zkonsolidovaly a daří se na Ukrajince tlačit a nutit je k ústupu. Rusko je válkou zajisté oslabené, ale Ukrajina ještě více. Mnohem spíše to v Sýrii ukazuje na dohodu mezi Tureckem a Ruskem, ačkoliv zatím nevíme přesně, co přesně v této dohodě stojí. To uvidí až budoucnost.