Co bude dál s Pásmem Gazy? Izrael má před sebou jen samá špatná řešení

„Představa, že se existence či snad legitimita Hamásu odvíjí od jeho vojenských úspěchů, je zcela mylná. (…) Jakoukoli porážku budou úspěšně prodávat jako mučednický boj za osvobození Palestinců – a kolo násilí bude pokračovat.“ Tak temnou vizi nastínila v analýze aktuálního konfliktu, kterou přinesl deník The New York Times (NYT), Lina Chátibová, ředitelka Ústavu blízkovýchodních studií na londýnské Univerzitě SOAS.

Názory odborníků oslovených NYT lze většinově shrnout do teze, že Izrael sice může relativně snadno vyhrát v Gaze válku, ale mnohem těžší bude prosadit přijatelný mír. Židovský stát podle nich nemá za současné situace – která v dohledné době vylučuje restart jednání o tzv. dvoustátním řešení – na výběr jiná než špatná řešení.

Podle Lawrence Freedmana, emeritního profesora na King’s College London, může mít Stát Izrael velké schopnosti ve vojenské oblasti, pokud si však postaví příliš velké politické cíle, povede to nevyhnutelně k neúspěchu. Příkladů z nedávné doby je podle něj mnoho včetně nepovedených amerických angažmá v Iráku či Afghánistánu.

Freedman argumentuje, že Izrael nebude moci Pásmo Gazy okupovat navždy, i kdyby to skutečně měl v úmyslu. A nebude ani možné tamní Palestince někam „vymístit“, mimo jiné proto, že sousedící Egypt je také nechce.

Nizozemský diplomat Robert Serry, který v minulosti působil jako zvláštní vyslanec OSN pro mírový proces na Blízkém východě, věří, že bude možné časem „nějakým způsobem“ obnovit autoritu Palestinské samosprávy v Pásmu Gazy. Ta nyní vykonává částečnou jurisdikci pouze nad Izraelem okupovaným Západním břehem Jordánu. „Pokud budou Izraelci nadále ignorovat palestinskou otázku, časem se násilí vrátí, i kdyby se jim podařilo Hamás jako organizaci zničit,“ myslí si bývalý diplomat.

Armádní experti upozorňují, že z izraelského hlediska teoreticky existuje pro Gazu „efektivní“ taktika – totiž taktika spálené země, jakou např. praktikoval v syrské občanské válce tamní diktátor Bašár Asad.

„Brutální postup bez ohledu na počet civilních obětí by jistě snížil možnost jakési recidivy. (…) To si ale Izrael s ohledem na své západní protektory nebude moci dovolit,“ míní Tom Beckett, penzionovaný generál britské armády. Podle něj již nyní sílí apely na Izrael od nejbližších spojenců, jako je USA či Spojené království, aby minimalizoval násilí vůči civilistům a dodržoval ženevské konvence – a to ještě pozemní ofenziva ani nezačala.

V Izraeli nicméně evidentně existují síly, kterým by tento „efektivní“ postup nebyl proti mysli. Jonathan Conricus, jeden z mluvčích izraelské armády, se před několika dny v internetovém poselství k proizraelské lobbistické skupině ve Washingtonu nechal slyšet: „I přes to, že některé scény z Gazy v následujících dnech budou těžko stravitelné – ne tak hrozné jako ty z kibuců Be'eri a Kfar Aza, ale budou těžko stravitelné –, žádám vás, abyste vytrvali v naší podpoře. (…) Nesmí se opakovat to, aby nás názory jiných států opět omezovaly v dosažení oprávněných cílů Státu Izrael.“