Článek
Americké zpravodajské služby se obrátili na vládu iráckého premiéra Núrího Málikího s obviněními proti Mohammedovi. Podle Washingtonu je Mohammed významným podporovatelem šíitských povstalců v Iráku a v zemi pracuje jako íránský agent.
Kuvajtský soud odsoudil v roce 1984 Džafara Mohammeda k smrti za bombový útok na americkou a francouzskou ambasádu v prosinci předešlého roku. Při útoku tehdy zemřelo pět osob a 86 bylo zraněno. Mohammed tehdy před soudním procesem z Kuvajtu uprchl. Západní zpravodajské služby viní Mohammeda také z účasti na únosu kuvajtského letadla v roce 1984 a z pokusu o atentát na kuvajtského prince.
Džamal Džafar Mohammed získal poslanecký mandát ve volbách v prosinci 2005. Poslanecké křeslo nyní zaručuje Mohammedovi ochranu před trestním stíháním. Irácký premiér Núrí Málikí řekl zpravodajské stanici CNN, že nechce, aby "byl parlament útočištěm pro zločince a hledané osoby." "Toto je názor vlády, zodpovědnost ale v takovém případě nese parlament," oznámil Málikí.
Na iráckého premiéra se snáší stále nová kritika vlády USA
Čtyřikrát se americký prezident George Bush v loňském roce pozastavil u iráckého premiéra Núrího Málikího a čtyřikrát mu adresoval vřelá ocenění. Nyní jsou ale jeho komentáře k osobě iráckého vůdce propletené podmínkami a opatrností, jako by si Bush otvíral rétorická zadní vrátka pro případ, že by muž, na nějž všechno vsadil, selhal, napsala agentura AP.
Za poslední rok přešel Bush od jednoznačného označení Málikího za "správného muže pro Irák" až k upjatému prohlášení: "To, na čem záleží, je, jestli se svých úkolů zhostí nebo ne." Odhalení přítomnosti odsouzeného Džamala Džafara Mohammeda v Málikího vládní koalici může vzájemně vztahy dál jen rozjitřit.
Seznam závazků iráckého šíitského premiéra je dlouhý a odrazující: posílat víc a víc schopných iráckých vojáků do Bagdádu, pacifikovat mocné šíitské milice, investovat do rekonstrukčních projektů, které pomáhají sunnitům stejně jako šíitům, a uzákonit legislativu podporující usmíření mezi znepřátelenými sektami, jejichž vzájemná hluboká nedůvěra a krvavé střety jsou hlavním zdrojem rostoucí irácké nestability.
"Vytváří to rétorickou půdu pro argumentaci, že selhání není naše," vysvětluje odbornice na rétoriku Kathleen Hall Jamiesonová, která vede středisko pro veřejnou politiku na Pensylvánské univerzitě. A navíc přesunutí téměř celého břímě na Málikího a jeho schopnost splnit seznam konkrétních bodů odvrací pozornost od nyní opuštěného cíle - Iráku, coby majáku svobody uprostřed Blízkého východu, říká Jamiesonová.