Chtěla mír s Palestinci. Po únosu do Gazy změnila názor

„Nevěřím v mír a není mi to líto,“ řekla redaktorce BBC a pokračovala: „Chápu, že to Hamás nechce.“ A je přesvědčena, že svět nenávidí Izrael, píše web BBC.

Ada Sagiová, profesorka arabštiny a hebrejštiny, žila desítky let v kibucu Nir Oz poblíž hranice mezi Izraelem a Gazou. Snažila se pomoci usmíření tím, že Izraelce učila arabsky, aby se mohli domluvit se svými sousedy. Na podzim loňského roku plánovala cestu do Londýna, aby navštívila svého syna Noama a spolu oslavili její narozeniny.

Všechno se změnilo 7. října, když Hamás zaútočil na jižní Izrael a zabil asi 1200 lidí a dalších 251 vzal jako rukojmí do Gazy. Mezi nimi byla i Sagiová. Své 75. narozeniny prožila v zajetí. Spolu s dalšími rukojmími ji teroristé Hamásu odvezli do Gazy, kde všichni zůstali v jednom domě. Následující den byla převezena do bytu ve městě Chán Júnis v jižní části Pásma Gazy, protože původní místo bylo „nebezpečné“.

Majitel bytu jim řekl, že ženu a děti poslal k tchánovi a tchyni. Muž prý pracoval jako ošetřovatel v nemocnici. Řekla, že je hlídali školáci, kteří za to dostávali peníze. „Slyšela jsem, jak říkají… 70 šekelů (asi 437 korun) za den,“ uvedla. „V Gaze je to hodně peněz, protože (oni) nemají práci. A pokud nemáte co do činění s Hamásem, nevyděláte víc než 20 šekelů na den,“ uvedla.

Sagiová byla mezi 105 rukojmími, kteří byli propuštěni v listopadu výměnou za týdenní příměří a propuštění 240 Palestinců z izraelských věznic.

BBC popsala strašnou nejistotu, která předcházela jejímu propuštění pátý den po uzavření dohody. Byla propuštěna s dalšími devíti Izraelci a dvěma Thajci. „Pokaždé, když se ozve klepnutí na dveře, myslíte si, že si pro vás někdo jde,“ uvedla. Když se rukojmí dozvěděli, že došlo k dohodě a že starší ženy budou propuštěny, Sagiová uvedla, že se jedna z nich strašně bála, že ji nepropustí, protože je „příliš mladá“ na to, aby do této skupiny žen byla zahrnuta. „Ale naše hospodyně říkala, ne, přišly jste spolu, jdete spolu,“ uvedla Sagiová.

V pátek – 49. den zajetí – jim řekli: „Jdete domů.“ Sagiová tvrdí, že tomu nevěřila. V době oběda nám dali jídlo, a že nás odvezou autem až k Rafáhu (na hranici s Egyptem),“ vzpomíná. Něco se ale pokazilo a oni se museli vrátit do Chán Júnisu. „Bylo nám řečeno, že propouštějí ženy s dětmi. Jste šťastní, že budete propuštěni, a pak se něco pokazí,“ řekla. Když se dostali do města, byli převezeni do nemocnice, o které se domnívá, že to byla hlavní Násirova nemocnice v Chán Júnisu. Jen jim oznámili: „Zůstáváte tady.“

„Ti lidé tvrdí, že se do ničeho nezapojují, ale zapojují. Za každého z nás dostávají peníze,“ popisuje.

Naléhá na vedení Izraele, aby se dohodlo s Hamásem na novém příměří v Gaze a 116 rukojmích, kteří stále zůstávají v Gaze, z nichž minimálně 41 je podle Izraele již po smrti, se dostalo domů. „Izrael musí uzavřít dohodu… Přiveďte domů všechny rukojmí, ať jsou živí, nebo mrtví,“ vyzývá izraelskou vládu.

Ada Sagiová byla schopna o dnech strávených v zajetí mluvit až půl roku poté, co byla propuštěna. Nyní žije ve městě Kirjat Gat. Píše knihu a pracuje s dětmi s poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). „Mám dobrý pocit, že mohu pomáhat ostatním lidem,“ řekla.

„Přišla jsem o domov, ztratila jsem svou svobodu. Naše vesnice, náš kibuc, byla zničena. I když všichni říkají, že jsem železná žena, nejsem. Pláču, ale je to dobře. Moje matka říkala, že pláč očišťuje,“ uzavřela.