Červený kříž ohledně rukojmích v Gaze své možnosti vyčerpal. Není to mytí si rukou, říká šéf české pobočky

„Hned 8. října navázal Mezinárodní výbor Červeného kříže kontakt s politickými představiteli palestinských skupin, především s hnutím Hamás. Jednání byla vedena na nejrůznější úrovni, i na té nejvyšší úrovni. Proběhlo několik jednání na území Kataru, kde se setkala prezidentka Mezinárodního výboru Červeného kříže s panem Haníjou a jeho spolupracovníky, což je nejvyšší vedení Hamásu,“ řekl Jukl.

Připomněl hlavní požadavky Červeného kříže: „V souladu s mezinárodním právem žádá, aby rukojmí byli bezpodmínečně a okamžitě propuštěni, protože braní rukojmích je zakázáno. Než se tak stane, aby se opět v souladu s právem mohl k rukojmím dostat.“

Odmítnutí návštěvy lze „chápat jako hrubé porušení mezinárodního humanitárního práva, tak jako je hrubým porušením vůbec samo braní rukojmích,“ dodal ještě. Stěžoval si, že přitom padla řada příslibů: „Podle informací, které jsou i veřejně dostupné, nedošlo ani k předání léčiv.“

Zvolený postup v kauze unesených z Izraele Jukl hájí: „Praxe Mezinárodního výboru Červeného kříže je taková, že jednání i jejich obsah bývají důvěrné. Ročně Mezinárodní výbor Červeného kříže navštíví více než milion lidí, kteří jsou zadržováni v souvislosti s konflikty nebo nepokoji. Z toho je vidět, že to v zásadě funguje. Tady bohužel přes jednání na straně, na kterou se Červený kříž obracel a obrací, k posunu nedošlo. Je to velmi výjimečná záležitost. Počty navštívených jsou značné a nebývají s tím problémy ani v případě konfliktů, které považujeme za asymetrické, jako byla situace Afghánistánu. Tam nebyl problém, aby se Mezinárodní výbor Červeného kříže dostal i k těm, které zadržel Tálibán.“

V Gaze ale neuspěl: „Situace je patová. Červený kříž označil za nepravděpodobné, že by jeho úsilí mohlo být korunováno úspěchem, což je diplomatické vyjádření, protože Mezinárodní výbor Červeného kříže vždy hovoří velmi opatrně. Je to třeba číst tak, že není patrně naděje. Že se zřejmě výsledku nedosáhne.“

Proto se MVČK obrátil na ty, kteří mají dbát o dodržování mezinárodního práva. „Dokud má Červený kříž představu, že jeho kroky povedou k cíli, tak se nesnaží apelovat nějakým způsobem na veřejnost a na politiky. Tady bohužel, tedy přes tato jednání na té straně, na kterou se Červený kříž obrací a obracel, k posunu nedošlo,“ uvedl Jukl.

Přiznal, že výzva může vypadat tak, že si nad situací Červený kříž myje ruce jako Pilát Pontský: „Může to tak působit, ale zase na druhou stranu, kdyby Červený kříž takovou výzvu nedal, tak by se mohlo říci, že nevyužil té možnosti upozornit mezinárodní společenství na jeho povinnosti.“

Vysvětlil i omezení Červeného kříže, který podle něj může „stranám jen připomínat jejich povinnosti“. „Ukazuje ve smlouvách na místa, na jejichž základě by se měl k zajatým dostat. Ubezpečuje, že zjištění budou důvěrná, že neoznámí, kde se se zajatými lidmi setkává. To je velice důležité, protože mnohdy se ti, kteří rukojmí nebo internované osoby zadržují, bojí, že prostě se druhá strana dozví, kde se nacházejí,“ objasnil přístup Červeného kříže Jukl.

Ocenil, že se podařilo dojednat propuštění asi poloviny unesených. Zdůraznil, že je Červený kříž ochoten dál hrát roli prostředníka. Vadí mu, že ke zbylým uneseným nemá ani přístup.

Jukl nechtěl spekulovat o důvodech, které k tomu vedou. Na možnost, že už jsou rukojmí mrtví, odpověděl jasně: „Ale 8. října pravděpodobně byli naživu všichni a už tehdy měly být návštěvy umožněny. Jedním ze smyslů návštěv je zjištění, v jakých podmínkách ti lidé žijí, jestli nepotřebují třeba zdravotní či jinou péči a taky jestli ti lidé vůbec žijí. Tím se má předcházet jejich zmizení.“

Zmínil také, jak těžká je situace pro jejich blízké, kteří skoro pět měsíců o unesených nic nevědí.

Jukl si uvědomuje, že Červený kříž čelí kritice, když na jednu stranu odsuzuje braní rukojmích, ale současně se pouští do Izraele kvůli náletům: „Červený kříž se často dostává do situace, kdy není vítán ani jednou z bojujících stran. To můžeme najít i v případě ukrajinského konfliktu. Ani jedna ze stran nejásala nad jeho činností.“

Host podcastu vysvětlil důvod: „Mezinárodní výbor Červeného kříže je pověřen státy, aby sledoval dodržování mezinárodního humanitárního práva. Nikdy to není tak, že by jedna strana nic neporušovala, protože válčí lidé, a ti se dopouštějí chyb. Povinností Červeného kříže je na konkrétní chyby upozorňovat, samozřejmě důvěrně, a obecně vydávat výzvy, aby bylo mezinárodní humanitární právo dodržováno. A pokud tedy je to někomu nepříjemné, tak je to sice smutné, ale já se potom musím ptát, proč státy to mezinárodní humanitární právo vytvořily. Není to Červený kříž, kdo by státům něco diktoval, byl jen pověřen, aby dohlížel na dodržování systému úmluv.“

V podcastu také padlo, že i nacisté umožnili Červenému kříži návštěvu terezínského ghetta, byť tam pro něj byla zinscenována show, jak se mají Židé dobře. „Je to paralela, která je často citována v nejrůznějších souvislostech a je citována i dnes,“ řekl Jukl a zmínil, jaká byla situace: „Tehdy se Červený kříž poprvé setkal s tím, že byly v takové míře internovány civilní osoby. Do té doby byl zařízen na návštěvy válečných zajatců. Nakonec Němci k takové návštěvě svolili, i když nesplňovala standardy, které poté Červený kříž stanovil. Mezi požadavky nyní patří právě možnost volného pohybu po místě internace nebo v zajateckém táboře, což tehdy splněno nebylo.“

Nacistická inscenace však nezafungovala, dodal prezident ČČK: „Zpráva, která byla vypracována po návštěvě terezínského ghetta, byla v Ženevě shledána nepoužitelnou, ale už sama její existence byla německou propagandou zneužívána.“

Jukl ale v této souvislosti zmínil ještě jeden aspekt: „Je tam podle mě ještě jedna paralela – řada států a politiků po druhé světové válce říkala, kdyby byl býval Červený kříž oznámil, co ví, tak bychom zasáhli. Mám pocit, že v současné době by právě výzvy Mezinárodního výboru Červeného kříže měli slyšet i politici.“

Jukl v podcastu zmínil i podporu Ukrajině, kam za dva roky šla pomoc v objemu 185 milionů korun, většina se ovšem vybrala loni: „Naše zdroje jsou z velké části vyčerpány. Neznamená to, že bychom už nemohli nijak pomáhat, ale současně chceme apelovat na veřejnost, aby i nadále podporovala ty, kteří jsou tou válkou postiženi. Když jim nepomůžeme my, tak jim nepomůže nikdo.“

Zmínil i pomoc, na kterou se nyní Červený kříž zaměřuje: „Spousta lidí včetně dětí utrpěla nejrůznější popáleniny. Pro ně je určen projekt samorehabilitace, zvládnutí následků, které zůstávají po ošetřených popáleninách, jak po stránce fyzické, tak po stránce psychické. Ukrajinská strana má o tento projekt zájem.“