Článek
Poškození je značné, protože stroj při dopadu vybuchl. Podle některých údajů hořel ještě před pádem. Na jeho palubě zahynulo 153 cestujících a 15 členů posádky. [celá zpráva]
Většinu cestujících tvořili Íránci, letící z Teheránu do Jerevanu, ale bylo mezi nimi i šest Arménů a dva Gruzíni.
FOTO: Reuters TV
FOTO: Reuters TV
Podle tajemníka ministerstva dopravy Ahmada Madžída bude k identifikaci ostatků zapotřebí použít testů DNA. „Všechna mrtvá těla vyzvednutá v místě pádu byla předána do kanceláře soudního lékaře v Kazvínu a budou dnes převezena do Teheránu.“
Madžídí řekl, že pilot za středeční neštěstí zřejmě nenese odpovědnost, protože letadlo spadlo kvůli technickým problémům.
Vyzvedávání části motoru havarované Tu-154M
Tupolev Tu-154
Tupolev Tu-154 je sovětský třímotorový dopravní letoun pro střední tratě pro 160 cestujících. V různých verzích jich bylo vyrobeno přes devět set.
Vyvíjen byl od začátku šedesátých let jako náhrada strojů Tu-104 a Iljušin Il-18. První prototyp s motory Kuzněcov NK-8 vzlétl v roce 1968.
Vyvíjen byl od začátku šedesátých let jako náhrada strojů Tu-104 a Iljušin Il-18. První prototyp s motory Kuzněcov NK-8 vzlétl v roce 1968.
Vyvíjen byl od začátku šedesátých let jako náhrada strojů Tu-104 a Iljušin Il-18. První prototyp s motory Kuzněcov NK-8 vzlétl v roce 1968. Sériová produkce začala v roce 1970. Od roku 1974 se vyráběla verze Tu-154A se silnějšími motory Kuzněcov NK-8-2, které ale měly vysokou spotřebu. Verze Tu-154B měla silnější konstrukci křídla, na němž se u předchozích verzí objevovaly praskliny. Nová křídla byla montována i na starší stroje.
Vyvíjen byl od začátku šedesátých let jako náhrada strojů Tu-104 a Iljušin Il-18. První prototyp s motory Kuzněcov NK-8 vzlétl v roce 1968. Sériová produkce začala v roce 1970. Od roku 1974 se vyráběla verze Tu-154A se silnějšími motory Kuzněcov NK-8-2, které ale měly vysokou spotřebu. Verze Tu-154B měla silnější konstrukci křídla, na němž se u předchozích verzí objevovaly praskliny. Nová křídla byla montována i na starší stroje.
Vyvíjen byl od začátku šedesátých let jako náhrada strojů Tu-104 a Iljušin Il-18. První prototyp s motory Kuzněcov NK-8 vzlétl v roce 1968. Sériová produkce začala v roce 1970. Od roku 1974 se vyráběla verze Tu-154A se silnějšími motory Kuzněcov NK-8-2, které ale měly vysokou spotřebu. Verze Tu-154B měla silnější konstrukci křídla, na němž se u předchozích verzí objevovaly praskliny. Nová křídla byla montována i na starší stroje. Výrazně modernizovaná a výkonnější verze Tu-154M s úspornějšími motory Solovjev D-30 poprvé vzlétla v roce 1982. Zlepšena byla i aerodynamická koncepce stroje, což snížilo vysokou hlučnost. Stroj se vyráběl od roku 1984. Vyrobeno jich bylo přes 320 kusů.
Vyvíjen byl od začátku šedesátých let jako náhrada strojů Tu-104 a Iljušin Il-18. První prototyp s motory Kuzněcov NK-8 vzlétl v roce 1968. Sériová produkce začala v roce 1970. Od roku 1974 se vyráběla verze Tu-154A se silnějšími motory Kuzněcov NK-8-2, které ale měly vysokou spotřebu. Verze Tu-154B měla silnější konstrukci křídla, na němž se u předchozích verzí objevovaly praskliny. Nová křídla byla montována i na starší stroje. Výrazně modernizovaná a výkonnější verze Tu-154M s úspornějšími motory Solovjev D-30 poprvé vzlétla v roce 1982. Zlepšena byla i aerodynamická koncepce stroje, což snížilo vysokou hlučnost. Stroj se vyráběl od roku 1984. Vyrobeno jich bylo přes 320 kusů.
Letoun, který patřil k tažným koňům Aeroflotu, využívala celá řada společností, zejména v zemích východního bloku a postsovětských republikách. Nasadila je i ČSA. Používala je letecká služba Federálního ministerstva vnitra pro vládní lety a donedávna létaly poslední kusy u Armády České republiky.