Cenou za osvobození Ramádí bylo jeho totální zničení, ukazuje video

Když irácké vládní jednotky dobyly na konci loňského roku Ramádí, které osm měsíců držel Islámský stát, bylo to označeno za velké vítězství. Cenou ale bylo zničení města. Rozsah škod značně přesahuje škody v dalších městech, která se podařilo osvobodit od Islámského státu.

Jasně to prokazují satelitní fotografie, které získala agentura AP od společnosti DigitalGlobe. Z nich je patrné, že mezi 25. květnem 2015, kdy Ramádí ovládl Islámský stát, a 22. lednem 2016, kdy skončily boje, bylo zničeno více než 3000 budov a 400 silnic. Podle úřadu OSN UNITAR, který se věnuje satelitnímu mapování, 5700 budov z celkem 55 000 ve městě bylo zničeno nebo vážně poškozeno.

Ve stejné době bylo zabito v bojích, při náletech či popraveno na 800 civilistů.

Mohutná dálniční mimoúrovňová křižovatka u vjezdu do města se částečně zřítila. Obytné domy jsou blok po bloku zničené. Obvodové zdi chybí, vidět je nábytek i postele. Nápisy na pár stojících domech varují před náložemi. V jedné ulici jen brány do zahrad a shluky ovocných stromů ukazují, že tam kdysi stály domy.

Škody způsobily jak stovky náletů iráckého a amerického letectva, tak nálože Islámského státu. Během osmi měsíců koaliční letadla shodila na město 600 pum. Mnohé mířily na bojovníky IS a jejich techniku, ale další zničily mosty, budovy a silnice, což přiznal i Pentagon.

Když do města pronikly irácké jednotky, bojovníci Islámského státu metodicky rozmisťovali nálože a vyhazovali do povětří infrastrukturu města. Zcela zničena byla rozvodná síť a těžce poškozeny vodovody. Džihádisté také zničili zbylé dva mosty a dvě hráze.

Jak Islámský stát v Iráku ztrácí území, stále více uplatňuje taktiku spálené země. Když se bojovníci z Ramádí stáhli, nenechali za sebou nic, vyhodili do povětří domy a v dalších rozmístili nálože. „Všechno, co za sebou zanechali, jsou jen trosky,“ popsal major Muhammad Hussajn, jehož irácký protiteroristický prapor se jako jeden z prvních dostal do města. „S troskami neuděláš nic.“

V hustě zastavěné čtvrti sousedící se západní hranicí centra, kde se obytné domy střídaly s obchody, neunikla poškození jediná budova, ať už od IS, nebo od náletů. Klíčové ulice jsou neprůjezdné kvůli kráterům od bomb.

K osudu Ramádí, jehož obyvatelům nebylo umožněno odejít, protože sloužili jako živé štíty, řekl expert z Institutu pro studium války Patrick Martin: „IS se usilovně snažil zajistit, aby město bylo dál neobyvatelné.“

V Ramádí je vidět jen málo stop života, i když na kontrolních stanovištích pomalovaných čerstvými barvami stojí vojáci a sem tam se městem proplétají mezi krátery vozidla vířící oblaka prachu. Obyvatelé se ale do města nevrátili.

Deaktivovat bomby je drahé a časově náročné, většina osvobozeného města je neobyvatelná.

V lednu se po vyhnání bojovníků Islámského státu tisíce rodin vrátily do města. Když jich ale desítky zabily nastražené nálože, bylo jim to zakázáno. Podle oficiálních odhadů nastražil Islámský stát ve městě tisíce náloží.

Americká firma Janus Global Operations, která se soustřeďuje na odminovávání a ve městě začala pracovat minulý měsíc, uvedla, že už dokázala vyčistit 1000 čtverečních metrů – tedy pouhý zlomek jednoho bloku obytných domů.

Většina obyvatel se proto zatím do svých domů, pokud vůbec zůstaly stát, vrátit nemohla. Desítky tisíc jich žijí v táborech nebo u příbuzných v Bagdádu, stovky tisíc v okolních vesnicích. Tisíce jich žijí v rekreační oblasti u nedalekého jezera Habbaníja. Pláž lemují stany a nouzová přístřeší.

Přebývá tam i rodina Umm Chalídové, která kdysi žila v dvoupatrovém domě v centru Ramádí. Těhotná žena, která čeká čtvrté dítě, žije v malém nouzovém přístřeší, které postavil její manžel ze šrotu a plastikových fólií.

Domů se vrátit nemůže, není kam. Když se po osvobození Ramádí jel její manžel podívat do města, dům už nenašel. „Bylo to, jako by tam nebylo nikdy nic. Pryč nebyl jen náš dům, ale celá čtvrť,“ řekla Chalídová. Rodina je závislá na humanitární pomoci, malé úspory jsou dávno pryč, takže není ani z čeho si postavit nový dům.

Tragický osud Ramádí přivedl irácké představitele a Američany vedenou koalici ke změně taktiky při operacích, jejichž cílem je získat zpět další území kontrolované Islámským státem. Koalice proto zmenšila množství náletů na obsazené obydlené oblasti. Rozšířen byl také počet týmů pyrotechniků ve výcviku. Snahou je, aby původně dvoumiliónový Mosul, největší město, které Islámský stát kontroluje, nepotkal stejný osud jako Ramádí.

„Vědí, že nemohou změnit Mosul v jedno parkoviště,“ řekl západní diplomat, který se v Bagdádu účastnil řady setkání koalice a představitelů iráckých obranných sil ohledně operace, jejímž cílem je osvobození Mosulu.

Mosul je dvakrát až třikrát větší než Ramádí a stále v něm žije nejméně milión lidí. Pokud by byl zničen ve stejné míře jako Ramádí, výsledkem by nebyly jen škody v řádu miliard dolarů, ale hlavně riziko, že by se místní sunnitská populace dále odcizila vládě. Kvůli tlaku šíitů totiž část obyvatel města zprvu vítala sunnitský Islámský stát, než se od něj odvrátila kvůli jeho brutalitě. Teď by se ale mohla k vládě postavit negativně.

Ovšem nová taktika s menším množstvím náletů zpomalila postup u Hítu západně od Ramádí, který se podařilo osvobodit až v dubnu. Brigádní generál Sami Chatan Atradi si stěžoval, že postup se zbrzdil kvůli omezení náletů. „Naši spojenci mají své vlastní standardy, svá vlastní omezení,“ stěžoval si a dodal, že vlastní irácké letectvo by útočilo volněji.