Bičování či značkování rozžhaveným železem. Rukojmí popsali, jak je Hamás týral

„Svědectví, o která se zpráva pro OSN opírá, jsou budíčkem pro svět, aby vyvinul větší tlak na Hamás a jeho stoupence, aby je všechny (zbývající rukojmí) okamžitě propustili,“ řekl izraelský ministr zdravotnictví Uriel Buso.

V dokumentu, který má deník The Times of Israel k dispozici, se podrobně popisuje, jak byli zajatci páleni a biti, hladověli a byli ponižováni a jak týrání ovlivnilo jejich duševní a fyzické zdraví dlouho poté, co byli osvobozeni. Kvůli ochraně identity rukojmích nejsou ve zprávě zmíněna žádná jména, věk a rodinný stav, stejně jako pohlaví v případě nezletilých.

Ze zprávy vyplývá, že únosci například dva izraelské dospívající donutili, aby se svlékli a na sobě navzájem prováděli sexuální akty. Poté se dotýkali jejich intimních partií, a dokonce je bičovali. Teenageři také uvedli, že „byli spoutáni a biti po celou dobu svého zajetí. Byly nalezeny známky svázání, jizvy a stopy odpovídající traumatu,“ uvádí zpráva.

„Dvě malé děti měly popáleniny na dolních končetinách,“ uvádí zpráva a pokračuje: „Jedno dítě uvedlo, že ho únosci ‚značkovali‘ rozžhaveným kovovým předmětem. Dospělí, kteří s ním byli v zajetí, popsali incident jako účelový, nikoli jako nehodu.“

Někteří rukojmí byli drženi po několik dní ve tmě, se svázanýma rukama a nohama a dostávali málo jídla a vody. Byli biti po celém těle a někteří měli vytrhané vlasy.

„Jeden z navrátivších se rukojmích uvedl, že ho terorista Hamásu sexuálně napadl se zbraní v ruce,“ píše se ve zprávě. „Při několika příležitostech věznitelé nutili ženy všech věkových kategorií, aby se svlékly, zatímco ostatní, včetně věznitelů, tomu přihlíželi. Některé ženy uvedly, že je únosci sexuálně napadli. Některé popsaly, jak byly připoutány k postelím.“

Podmínky zadržení byly takové, aby rukojmí ničily, a to nejen fyzicky, ale i psychicky. Zajaté rodiny byly rozděleny a jejich členové byli záměrně drženi v izolaci. V jednom případě byla žena držena v úplné izolaci, ve tmě, svázaná, dostávala velmi málo vody a jídla. Nikdo jí neošetřil zranění.

„Rukojmím byla odepřena lékařská péče, a to nejen kvůli aktuálním zraněním, jež utrpěli 7. října, jako byly například zlomeniny, zranění od šrapnelů a popáleniny. Vše bylo ošetřeno nedostatečně, což vedlo ke komplikacím, které vyžadovaly další operace, jimž se dalo předejít správnou péčí.“

„Věznitelé zraněné mučili bolestivými procedurami bez anestezie. Mnoho rukojmích také trpělo neléčenými chronickými stavy (např. srdečním selháním, cukrovkou, hypotyreózou), což vedlo k vážnému krátkodobému zhoršení zdravotního stavu. V jednom případě rukojmí zemřel na neléčené zdravotní komplikace,“ pokračuje zpráva.

Muži „snášeli vážné fyzické týrání, včetně neustálého hladovění, bití a popálenin pozinkovaným železem (cejchováním), tahání za vlasy, věznění v uzavřených místnostech s omezeným množstvím jídla a vody, držení v izolaci se svázanýma rukama a nohama a odpírání přístupu na toaletu, což zajatce nutilo vykálet se na sebe.“ Někteří zajatci v dokumentu tvrdí, že „byli svědky zabíjení jiných zajatců, což dále prohlubovalo jejich pocit bezmoci a beznaděje“.

Dospělí rukojmí ztratili v průměru osm až 15 kilogramů – 10 až 17 procent své původní tělesné hmotnosti –, zatímco u dětí došlo v průměru ke ztrátě 10 % tělesné hmotnosti, i když v jednom extrémním případě dívka ztratila až 18 % své hmotnosti.

Po návratu domů trpěli někteří dospělí a děti akutní úzkostí a záchvaty paniky, stejně jako prudkými změnami nálad. „Někteří propuštění rukojmí měli paranoidní úzkosti, báli se odplaty vůči svým blízkým, pokud by mluvili o svých zážitcích. Někteří cítí vinu přeživších a cítí se zodpovědní za to, že byli zachráněni, zatímco jejich blízcí zůstávají v Gaze,“ uvádí se ve zprávě.

Izrael již dříve předložil zprávy a zveřejnil svědectví rukojmích, která podrobně popisovala sexuální zneužívání v zajetí, což Hamás popírá. Při útoku v jižním Izraeli vloni 7. října bylo uneseno 251 lidí a při útoku zahynulo 1200 osob. V Gaze zůstalo 96 osob, z nichž je 34 mrtvých.

Hamás propustil 105 civilistů během týdenního příměří na konci listopadu a čtyři rukojmí byli propuštěni ještě předtím. Osm zajatých bylo zachráněno vojáky a těla 38 rukojmích byla také nalezena, včetně tří omylem zabitých izraelskou armádou, když se snažili uniknout svým věznitelům.